Vrchol věčného světla ( fr. pics de lumière éternelle ) je bod na povrchu jakéhokoli tělesa uvnitř sluneční soustavy , vždy osvětlený sluncem , s výjimkou zatmění slunce jinými nebeskými tělesy.
Francouzský astronom Camille Flammarion poprvé navrhl existenci takových bodů v roce 1879 . Věřil, že vrcholy věčného světla ( francouzsky: pics de lumiere eternelle ) mohou existovat na pólech Měsíce .
Takové body mohou být extrémně užitečné při průzkumu a kolonizaci vesmíru , za prvé proto, že zařízení poháněná sluneční energií ji mohou přijímat bez ohledu na denní dobu, a za druhé, teplotní rozdíl v takových bodech je relativně malý.
Na základě snímků ze sondy Clementine vědci z Johns Hopkins University určili, že čtyři tečky na okraji kráteru Piri poblíž severního pólu měsíce mohou být vrcholy věčného světla. Žádné takové body nebyly nalezeny na méně hornatém jižním pólu . Snímky byly pořízeny pouze pro letní období severního pólu Měsíce a není známo, zda tyto body v zimním období spadají do stínu.
Satelit Smart 1 Evropské vesmírné agentury , který byl vypuštěn v roce 2003, začal zkoumat měsíční póly, aby přesněji určil umístění vrcholů věčného světla. Bude pozorovat póly a studovat sezónní změny v jejich osvětlení. Body, které se ukážou jako vrcholy věčného světla, se mohou v budoucnu stát přistávacími místy pro kosmické lodě pro dlouhodobý výzkum.
Existují předpoklady o přítomnosti vrcholů věčného světla na severním a jižním pólu Merkuru [1] .
| Měsíc | ||
|---|---|---|
| Zvláštnosti | ||
| Orbita Měsíce | ||
| Povrch | ||
| Selénologie | ||
| Studie | ||
| jiný | ||