Plensner, Alexander

Alexandr Plensner
Datum narození 25. dubna 1892( 1892-04-25 )
Místo narození Geisterhof, Wenden County , Livland Governorate , Ruská říše
Datum úmrtí 3. dubna 1984 (91 let)( 1984-04-03 )
Místo smrti Stockholm , Švédsko
Afiliace  Ruská říše → Lotyšsko → nacistické Německo → Švédsko   
Druh armády pěchota
Roky služby 1915-1940, 1943-1945
Hodnost Standartenführer (německá armáda), plukovník (lotyšská armáda)
přikázal 43. pluk 19. divize SS
Bitvy/války První světová válka, Lotyšská občanská válka
Ocenění a ceny
Velitel Řádu tří hvězd Důstojník Řádu tří hvězd Kavalír důstojnického kříže Řádu znovuzrození Polska - 1932
cena PBLA
Spojení manželka Elza Emilija Fitholde
V důchodu novinář, diplomat

Alexander Plensner ( lotyšsky. Aleksandrs Plensners ; 25. dubna 1892 , Gaisterhof, provincie Livonia [1]  - 3. dubna 1984 , Stockholm ) - SS Standartenführer , plukovník lotyšské armády, lotyšský diplomat. Lotyšský spisovatel a publicista. Vojenský představitel Lotyšska v Německu (v letech 1937-1940) a v Maďarsku. Člen první světové války. Velitel lotyšských sil sebeobrany (1941), vedoucí štábu generálního inspektora lotyšské legie (1943-1944) [2] . Velitel 43. pluku 19. divize jednotek Waffen-SS (2. lotyšský) . První redaktor novin „Latvijas Kareivis“ a časopisu „Universitas“, redaktor časopisu „Aizsargs“.

Aktivity

Před sovětskou invazí v roce 1940 byl vojenským atašé v Německu a Maďarsku; nevyhověl příkazu nových úřadů k návratu do Lotyšska a zůstal v Německu. Tam navázal styky s Abwehrem a již začátkem července 1941 se spolu s jednotkami Wehrmachtu vrátil do vlasti [3] . V několika oznámeních zveřejněných v pronacistických publikacích (první polovina července) se prohlásil za šéfa lotyšských sil sebeobrany. Plensner později pracoval v lotyšské zemské samosprávě a po vytvoření lotyšské legie působil jako náčelník štábu generálního inspektora Bangerské legie .

Koncem května 1944 byl jmenován velitelem 43. granátnického pluku 19. lotyšské divize SS , ale již v červenci byl ze své funkce odvolán a postaven před vojenský soud. Soud byl skutečně zproštěn obžaloby a vrátil se, aby sloužil v ústředí Bangerského, ovšem do méně významné pozice. Na konci války se také Plensner podílel na činnosti tkzv. Lotyšský národní výbor.

Podle verze některých historiků [4] byl Plensner pro německé velení nepohodlný, neboť od roku 1941 bojoval za obnovení nezávislosti Lotyšska a vytvoření lotyšské armády, nikoli lotyšské legie v rámci tzv. wehrmachtu.

S koncem války se setkal v Německu, odkud se v roce 1950 přestěhoval do Švédska, kde v roce 1984 zemřel.

Paměť

Poznámky

  1. ↑ Nyní - v regionu Cesvaine , Lotyšsko .
  2. ↑ „Kāda cilvēka dzīve. Klāva Lorenca atmiņas“, „Baltijas brīvības ceļš“. Copyright © 2005 Artis Ērglis . Získáno 29. května 2011. Archivováno z originálu dne 2. dubna 2015.
  3. ↑ Ezergailis A. Holokausts vācu okupētajā Latvijā 1941-1944. - Riga: Latvijas Vēstures institūts, 1999. - S. 40. - ISBN 9984-601-02-1 .  (Lotyšský.)
  4. ↑ Latvijas Avīze
  5. ↑ Pochod SS na Evropu. Veteráni lotyšských jednotek SS hodlají navštívit Evropský parlament . Lenta.ru (30.07.2004, 19:33:41). Získáno 2. června 2012. Archivováno z originálu 13. května 2012.

Literatura

Odkazy