Uživatelské příběhy ( angl. User Story ) - způsob popisu požadavků na vyvíjený systém, formulovaný jako jedna nebo více vět v běžném nebo obchodním jazyce uživatele. Uživatelské příběhy používají agilní metodiky vývoje softwaru ke specifikaci požadavků (společně s akceptačními testy ). Každý uživatelský příběh je omezen co do velikosti a složitosti. Často je příběh napsán na malé papírové kartičce. Tím je zajištěno, že nebude příliš velký. V Extreme Programming jsou uživatelské příběhy psány uživateli (zákazníky) systému. V metodice SCRUM je kontroluje uživatel v roli "Product Owner" ( angl. Product Owner ). Pro zákazníky (uživatele) jsou uživatelské příběhy hlavním nástrojem ovlivňování vývoje softwaru.
Uživatelské příběhy představují rychlý způsob, jak zdokumentovat požadavky zákazníků, aniž byste museli vyvíjet rozsáhlé formalizované dokumenty a následně vynakládat prostředky na jejich údržbu. Cílem User Stories je umět rychle a levně reagovat na rychle se měnící požadavky reálného světa.
Příběh uživatele zůstává neformální definicí požadavků, dokud neproběhne proces akceptačního testování. Před implementací uživatelského příběhu musí klient definovat vhodnou akceptační proceduru, aby bylo zajištěno, že bylo dosaženo cílů uživatelského příběhu.
V extrémním programování (XP) jsou uživatelské příběhy vytvářeny společně vývojáři a zástupcem zákazníků. Za formulaci příběhu je zodpovědný klient. Vývojář může pomocí řady otázek pošťouchnout klienta a zjistit, zda je potřeba nějaká konkrétní funkce. Zároveň si ale vývojář musí dát pozor, aby neovládl proces vytváření nápadu.
Jakmile klient vytvoří příběh, napíše se na malou kartičku (např. 8x13 cm) s názvem a popisem, které klient uvedl. Pokud vývojář a klient vidí, že jim příběh nevyhovuje (příliš velký, složitý, nepřesný), přepisuje se, dokud neuspokojí obě strany. Extreme Programming však zdůrazňuje, že uživatelské příběhy by neměly být dokončeny v době psaní, protože požadavky mají tendenci se v průběhu vývoje měnit.
V metodologii XP jsou uživatelské příběhy výsledkem plánování a definují, co by mělo být implementováno v softwarovém projektu. Uživatelské příběhy jsou upřednostňovány klientem podle jejich důležitosti pro systém, rozděleny do řady úkolů a hodnoceny vývojáři.
Bezprostředně před implementací mohou vývojáři prodiskutovat příběh se zákazníkem. Příběhy mohou být obtížně srozumitelné, mohou vyžadovat specifické znalosti nebo se požadavky od doby, kdy byly napsány, mohly změnit.
Ke každému uživatelskému příběhu musí být v určitém okamžiku připojen jeden nebo více akceptačních testů. To umožňuje vývojáři vědět, kdy je uživatelský příběh připraven a jak si jej klient může ověřit. Bez přesného znění požadavků v době dodání produktu může dojít k dlouhodobým nekonstruktivním neshodám.
XP a další agilní metodiky upřednostňují komunikaci tváří v tvář před komplexní dokumentací; rychlé přizpůsobení se změnám místo fixace na problém. Toho je dosaženo:
Zatímco uživatelské příběhy a případy použití slouží stejnému účelu dokumentování požadavků uživatelů z hlediska interakce mezi uživatelem a systémem, existují mezi nimi rozdíly.
Uživatelské příběhy jsou malou a snadno použitelnou reprezentací informací. Jsou formulovány v každodenním jazyce uživatele a obsahují malé detaily, takže zůstávají otevřené pro interpretaci. Pomáhají čtenáři pochopit, co má systém dělat.
Případy použití, na rozdíl od uživatelských příběhů, podrobně popisují proces a jeho kroky a lze je formulovat z hlediska formálního modelu. Scénář je soběstačný. Poskytuje všechny potřebné informace a podrobnosti k pochopení. Scénář je popsán jako "zobecněný popis sady interakcí mezi systémem a jedním nebo více agenty, kde agentem je uživatel nebo jiný systém."