Polský červený kříž
Ocenění |
 |
Polský červený kříž ( polsky: Polski Czerwony Krzyż, PCK ) je nejstarší humanitární organizací v Polsku a členem Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce . Organizace poskytuje humanitární pomoc během přírodních katastrof a válek, sociální pomoc, školení první pomoci, provádí lékařská bezpečnostní opatření pro masová shromáždění, propaguje bezplatné dárcovství krve a šíří znalosti o mezinárodním právu během ozbrojených konfliktů.
Historie
Polský červený kříž byl založen krátce po nezávislosti Polska. Na 18. ledna 1919 byl z iniciativy Polské samaritánské společnosti svolán sjezd všech společností blízkých ideálům Mezinárodního červeného kříže. Tyto společnosti pod vedením sociální aktivistky Heleny Paderewské založily Společnost Polského červeného kříže. Po schválení Charty polské společnosti Červeného kříže polskou vládou se 27. dubna 1919 sešlo ustavující shromáždění organizace, při kterém bylo vytvořeno Hlavní ředitelství, jehož předsedou byl zvolen polský magnát Pawel Sapieha. . Po jeho rezignaci byla vybrána Helena Paderewska.
14. července 1919 byla společnost Polského červeného kříže zaregistrována Mezinárodním výborem Červeného kříže jako jediná organizace Červeného kříže působící v celém Polsku. 16. září 1919 byla Polská společnost Červeného kříže přijata do Ligy společností Červeného kříže. Polský spolek Červeného kříže zahájil svou činnost s pomocí během Velkopolského a Slezského povstání. V roce 1921 Polská společnost Červeného kříže založila první školu lékařské péče.
1. září 1927 byla organizace v souladu s dekretem prezidenta Polska přejmenována na Polský červený kříž [1] . Podle tohoto výnosu bylo nařízeno, že polský Červený kříž bude během nepřátelství podřízen ministru obrany.
V roce 1935 tato organizace založila první krevní transfuzní stanici v Lodži . V roce 1936 byl ve Varšavě zřízen Institut pro krevní transfuzi a konzervaci
.
Od roku 1948 byl Polský červený kříž zbaven možnosti samostatné činnosti. Stát znárodnil zdravotní a léčebné ústavy Polského červeného kříže, které začaly fungovat pouze pod státním dozorem. V roce 1956 polská vláda uznala Polský červený kříž jako organizaci fungující na základě Ženevských dohod na ochranu válečných obětí z 12. srpna 1949 [2] .
Od roku 1964 upravuje činnost organizace vyhláška o Polském červeném kříži [3] . V roce 1992 stát potvrdil pravomoci Polského červeného kříže jako organizace, která jednala v souladu s protokoly Ženevské úmluvy na ochranu válečných obětí z 8. června 1977 [4] . Dne 20. září 2011 schválila Rada ministrů nový statut Polského červeného kříže [5] .
Ocenění
V roce 1989 byl polskému Červenému kříži udělen Velitelský kříž s hvězdou Řádu znovuzrození Polska [6] .
Od roku 2017 bylo medailí Florence Nightingaleové oceněno 102 polských lékařů [7] .
Poznámky
- ↑ Dz. U.RP nr 41, poz. 276
- ↑ Dz.U. 1956 č. 38 poz. 171 . Získáno 3. května 2014. Archivováno z originálu 3. května 2014. (neurčitý)
- ↑ Dz.U. 1964 č. 41 poz. 276 . Získáno 3. května 2014. Archivováno z originálu 3. května 2014. (neurčitý)
- ↑ Dz.U. 1992 č. 41 poz. 175 . Získáno 3. května 2014. Archivováno z originálu 3. května 2014. (neurčitý)
- ↑ Dz.U. 2011 č. 217 poz. 1284 . Získáno 3. května 2014. Archivováno z originálu 3. května 2014. (neurčitý)
- ↑ MP 1989 č. 22 poz. 165 . Získáno 3. května 2014. Archivováno z originálu 3. května 2014. (neurčitý)
- ↑ Galeria medailistek Medalu Florence Nightingale . Datum přístupu: 18. prosince 2017. Archivováno z originálu 22. prosince 2017. (neurčitý)
Literatura
- Složka informacyjny Polskiego Czerwonego Krzyża, Warszawa, 2004
- Složka informacyjny «W obronie ludzkiej godności. 85 lat PCK 1919-2004", Warszawa, 2004
- Struktura i Zasady Działania Ruchu Młodzieżowego Polskiego Czerwonego Krzyża, Polski Czerwony Krzyż, Warszawa 2003, ISBN 83-915844-5-3 .
- Z 85letá historie Polskiego Czerwonego Krzyża, dodatek do Informatora Młodzieży Polskiego Czerwonego Krzyża, nr 2/2004
- Stefan Oberleitner, Odznak Honorowe PCK a HDK. 1945-2000, PTN Rzeszow.
- Zdzisław Abramek Powstanie i działalność Polskiego Czerwonego Krzyża (1912—1951), Polski Czerwony Krzyż, Zarząd Okręgowy, Warszawa 2001
Odkazy
Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce |
---|
|
|
Národní společnosti |
---|
|
Austrálie Rakousko Albánie Alžírsko Angola Ázerbájdžán Andorra Antigua a Barbuda Arménie Argentina Afghánistán Bahamy Bangladéš Barbados Bahrajn Bělorusko Belize Belgie Benin Bulharsko Bolívie Bosna a Hercegovina Botswana Brazílie Brunej Burkina Faso Burundi Vanuatu Spojené království Maďarsko Venezuela Východní Timor Vietnam Gabon Haiti - Guyana Gambia Guinea Guinea Guyana Německo Honduras Hong Kong Grenada Řecko Gruzie Dánsko Demokratická republika Kongo
|
Džibutsko Dominikánská republika Egypt Zambie Zimbabwe Izrael Indie Indonésie Jordánsko Irák Írán Irsko Island Španělsko Itálie Jemen Kapverdy Kazachstán Kamerun Kambodža Kanada Katar Keňa Kypr Kyrgyzstán Kiribati Čína Severní Korea Kolumbie Komory Republika Kongo Kostarika Pobřeží slonoviny Kuba Libérie Kuvajt Laos Lotyšsko Lesot Libanon Libye Litva Lichtenštejnsko Lucembursko Mauricius Mauritánie Madagaskar Severní Makedonie
|
Malawi Malajsie Mali Malta Maroko Mexiko Mikronésie Mozambik Moldavsko Monako Mongolsko Myanmar Namibie Nepál Niger Nigérie Nizozemsko Nikaragua Nový Zéland Norsko Spojené arabské emiráty Cookovy ostrovy Pákistán Palau Stát Palestina Panama Papua Nová Guinea Paraguay Peru Polsko Portugalsko Korejská republika Srbsko Rusko Rwanda Rumunsko Salvador Samoa San Marino San Tomé a Principe Saúdská Arábie Sahara republika (čeká na uznání a přijetí) Svazijsko Seychely Senegal Svatý Vincent a Grenadiny Svatý Kryštof a Nevis Svatá Lucie
|
Srbsko Singapur Sýrie Slovensko Slovinsko Šalamounovy ostrovy Somálsko Súdán Surinam USA Sierra Leone Tádžikistán Thajsko Tchaj-wan Tanzanie Togo Tonga Trinidad a Tobago Tuvalu (čeká na uznání a přijetí) Tunisko Turkmenistán Turecko Uganda Uzbekistán Ukrajina Uruguay Fidži Filipíny Finsko Francie Chorvatsko Středoafrická republika Čad Černá Hora Česká republika Chile Švýcarsko Švédsko Srí Lanka Ekvádor Rovníková Guinea Eritrea (čeká na uznání a přijetí) Estonsko Etiopie Jižní Afrika Jamajka Japonsko
|
|
|
|
|