Progresivní stahování ( progresivní stahování , používá se také termín pseudostreaming ) je přenos souborů s mediálními daty z webového serveru na webového klienta , především pomocí protokolu HTTP na vyžádání z klientského počítače. Spotřebitel může začít přehrávat obsah ještě před jeho úplným stažením. Hlavním rozdílem oproti streamování je to, jak jsou digitální data přijímána a ukládána na zařízení koncového uživatele.
Při sekvenčním stahování vytváří přehrávač médií práci se soubory na základě metadat z hlaviček, aby byla zachována integrita, stejně jako vyrovnávací paměť, kam se ukládají stažené soubory. Jakmile je v zařízení k dispozici dostatek dat, spustí se přehrávání. Tuto hlasitost nastavuje výrobce obsahu pomocí kodéru a výrobce přehrávače na základě jeho nastavení.
Původně byl mediální formát JPEG prvním typem vizuálního média, které konzistentně zobrazovalo obraz při načítání. Není jasné, kdo přesně vymyslel termín „sekvenční stahování“. Apple s odkazem na svůj přehrávač QuickTime použil v roce 1997 termín Fast Start (rychlý start) [1] k popisu sekvenčního přehrávání kódovaného digitálního obsahu.
Chování z pohledu koncového uživatele je podobné jako u streamování dat, nicméně při sekvenčním stahování je soubor fyzicky stažen a umístěn do adresáře na pevném disku zařízení, který slouží k přehrávání – buď ve speciálně určeném nebo v adresář dočasných souborů prohlížeče. Přehrávání se zastaví, pokud se data stahují pomaleji, než se přehrává obsah. Přehrávání se zpravidla obnoví po obnovení dat, ale záleží na přehrávači.
Rychlé spuštění přehrávání je výsledkem posunutí metadat z konce souboru na jeho začátek. Přehrávač médií tak získá všechny informace, které potřebuje k další práci s médii, i když data nejsou plně dostupná. Předtím byla data umístěna na konci, což vyžadovalo stažení celého souboru, aby bylo možné začít hrát [2] .
Soubor na prvním místě lze přehrát od začátku. Uživatel však může chtít ukázat na začátek fragmentu, který ještě nebyl stažen. Tato funkce se nazývá vyhledávání (hledání) [3] a umožňuje načíst a spustit libovolnou část mediálního souboru. Toto je často označováno jako pseudo streamování .
U videa FLV vyžaduje přetočení zpět kotevní body v metadatech mediálních souborů. Tyto body představují posun ve videu (v sekundách i bajtech), kde se nachází nový klíčový snímek. Webový server nebo mediální server, který odesílá soubory ke stažení, musí mít podporu kotevních bodů prostřednictvím parametrů požadavku HTTP, aby bylo možné zpracovat převinutí v tomto typu souboru.
U jiných typů souborů, jako je MP4 nebo MKV , musí servery také podporovat speciální parametr offsetu. Tato hodnota obvykle označuje posun v bajtech. Název parametru se může u různých serverů lišit a hráči by s tím měli počítat.
Některé servery podporují pouze převíjení přes speciální moduly. Níže uvedená tabulka ukazuje příklady serverů, které podporují přetáčení. Názvy možností přetáčení jsou zobrazeny kurzívou .
| Server | Přetočit Flash | Přetočit zpět MP4 |
|---|---|---|
| HTTP server Apache | mod_h264 start mod_flvx start |
čas spuštění mod_h264 |
| lighttpd | Start | čas spuštění mod_h264 |
| Nginx | http_flv_module start | http_mp4_module start |
| Svižný streamer | Start | Start |