Ztracená fotografie | |
---|---|
čeština Prátele na moři | |
Žánr | dětský film , filmový příběh |
Výrobce | Lev Kulidžanov |
scénárista _ |
Anatolij Aleksin , Sergej Mikhalkov , Pavel Pasek, Jan Piksa |
Operátor | Jaromír Golpukh |
Skladatel | Jurij Birjukov |
Filmová společnost | Filmové studio. M. Gorkij , Filmové studio Barrandov |
Doba trvání | 74 min. |
Země | SSSR Československo |
Rok | 1959 |
IMDb | IČO 0173027 |
Ztracená fotografie ( česky Přátelé na moři ) je sovětsko-československý dětský film z roku 1959 režiséra Lva Kulidžanova .
Prolog: 9. května 1945 , sovětské tanky vjíždějí do pražské ulice . Při rozhovoru s matkou malého Vashka jeden z tankistů ukazuje svou rodinnou fotografii s manželkou a malým synem, které neviděl od začátku války. Tank jde spěšně do boje. A fotografie zůstává v rukou Vaška.
Uplynulo jedenáct let a 13letý Vashek, kterému matka často říkala, jak drahá je tato fotografie tankeru - jediná vzpomínka na rodinu, která zmizela v Němci okupované Oděse, hodlá fotografii vrátit, zvláště když má příležitost - cestuje na pionýrský lístek v SSSR přes Oděsu do pionýrského tábora " Artek ". Vaškovi noví přátelé na výletě, průkopníci z Moravy Petr a ze Slovenska Laco, i Alena, která si dopisuje s ruskou dívkou Marinou z Oděsy a doufá, že jim pomůže, se rozhodnou najít tankistu z fotografie.
V Oděse se setkají s Marinou a ta nabídne, že dá fotku do novin - najednou tanker pozná jeden z příbuzných nebo přátel a informuje redakci. Ale v den, kdy se fotografie vytiskne a objeví se ohlasy, musí českoslovenští pionýři doplout na parníku Rossija do pionýrského tábora Artek. Alena se rozhodne během odjezdu vyklouznout z autobusu, aby mohla s Marinou pokračovat v pátrání... Ve vojenském sanatoriu se setkává s válečným veteránem, ale podle něj je tankerem na fotce poručík Nikitin, který zemřel v Praze.
V Arteku se československým pionýrům na setkání s veterány v této době dostává pomoci od generála Safronova, který jim dává v Gurzufu adresu bývalého vojáka z části tankistů, kteří osvobodili Prahu, ale když tam dorazí, chlapi dostávají stejnou smutnou informaci - tankista z fotografie se jmenoval poručík Štěpán Andrejevič Nikitin a zemřel v Praze poslední den války.
Frustrovaní hoši se vracejí na loď, kde o všem řeknou mladému námořníkovi Kosťovi Petrovovi. Vypráví chlapům svůj smutný příběh - na rodiče si nepamatuje, za války přišel o otce a matku a má jen jejich fotografii, ukazuje ji... Fotografie je úplně stejná jako u pražských pionýrů . Kosťa se tak dozví své skutečné jméno.
Kluci jdou domů. A Marina se v Oděse setká s ženou, která odpověděla na inzerát v novinách a která se ukáže jako stejná žena z fotografie – Nikitinova manželka, Kosťova matka.
Po mnoha letech odloučení se matka se synem setkávají a v Praze sovětský rozhlas předává slova vřelé vděčnosti ruské matky neznámým, ale váženým československým pionýrským přátelům.
Důvodem zápletky byl sovětský tank-pomník T-34 s číslem „23“ stojící v centru Prahy – první, který vtrhl do Prahy v den osvobození od nacistických nájezdníků 9. května 1945.
Scénář filmu napsali společně sovětští a českoslovenští spisovatelé Anatolij Alekšin , Sergej Michalkov , Pavel Pasek a Jan Piksa, o dva roky později jej přepracovali do podoby stejnojmenného příběhu vydaného nakladatelstvím Detgiz s ilustracemi Fjodora . Lemkul . [jeden]
![]() |
---|
Lva Kulidžanova | Filmy|
---|---|
|