Deklarace nezávislosti Ukrajiny na SSSR

Deklarace nezávislosti Ukrajiny ( Ukr . Voting Nezalezhnosti Ukrainy ) - proces vyhlášení a ustavení nezávislého státu - Ukrajina .

Pozadí

Na území moderní Ukrajiny v různých dobách existovaly různé státní útvary, které se prohlašovaly za předchůdce moderního státu:

• Hetmanate (Záporožský hostitel) (1649-1764) - vznikl v důsledku povstání Bogdana Chmelnického proti nadvládě Commonwealthu v jihozápadním Rusku . V roce 1654 se stalo součástí ruského království . V roce 1660 se fakticky a v roce 1667 legálně rozpadla na Levý břeh (jako součást Ruska ) a Pravý břeh (jako součást Polska ). Ruské impérium ho zrušilo v roce 1764, kdy byl zlikvidován hejtmanát (administrativně-územní struktura pluku trvala do roku 1782);
• Ukrajinská lidová republika (1917-1921) - vznikla na vlně revolučních událostí v Rusku , nejprve jako autonomie a po Říjnové revoluci - jako samostatný stát. V důsledku hejtmanova puče v dubnu 1918 de facto zanikla . Obnoven na podzim téhož roku pod vedením Direktoria , ale brzy opět, tentokrát navždy, zanikl v důsledku ofenzivy bolševických vojsk a podepsání Rižské mírové smlouvy (1921) ;
• Ukrajinský stát (1918) - státní útvar pod protektorátem Německé říše , jehož jednotky v dubnu 1918 rozprášily Ústřední radu UNR a s pomocí jehož jednotek byl Pavlo Skoropadskij prohlášen "hejtmanem celé Ukrajiny". Byl to polomonarchický diktátorský režim hejtmana. Zanikla na podzim 1918 kvůli porážce centrálních mocností v první světové válce ;
• Západoukrajinská lidová republika (1918-1919) - vyhlášena na podzim roku 1918 po rozpadu Rakouska-Uherska na územích obývaných převážně etnickými Ukrajinci . 22. ledna 1919 byl slavnostně vyhlášen Zluki zákon , podle kterého byly ZUNR a UNR sjednoceny do jediného státu, západní Ukrajina měla v rámci UNR obdržet širokou autonomii. K žádnému sjednocení však prakticky nedošlo a začátkem léta 1919 bylo prakticky celé území ZUNR obsazeno Polskem , Rumunskem a Československem ;
• Ukrajinská sovětská socialistická republika (dříve Ukrajinská lidová republika sovětů , Ukrajinská sovětská republika ) je federativní republika v SSSR během občanské války - autonomie v sovětském Rusku . V letech 1919-1922 to byl formálně suverénní stát. V roce 1922 se stala jedním ze zakladatelů SSSR .

Události

Deklarace státní suverenity (1990)

16. července 1990 přijal Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR Deklaraci o státní suverenitě Ukrajiny . Toto nebylo první prohlášení tohoto typu v SSSR :

• 11. března 1990 vyhlásila Litva nezávislost;
• Dne 12. června 1990 byla přijata Deklarace o státní suverenitě RSFSR .

Pod tlakem veřejného mínění byla 16. července 1990 na sjezdu Komunistické strany Ukrajiny přijata rezoluce „O státní suverenitě Ukrajinské SSR“. Vzhledem k tomu, že většinu v republikovém parlamentu tvořili komunisté, přijala Nejvyšší rada téhož dne Deklaraci o plnění usnesení sjezdu.

Téměř všechna ustanovení Deklarace byla v rozporu s tehdy platnou Ústavou Ukrajinské SSR. Poslední klauzulí v Deklaraci však bylo ustanovení, že principy Deklarace o suverenitě budou použity k uzavření nové unijní smlouvy.

Pokus o státní převrat v SSSR (GKChP)

19. srpna 1991 byl v SSSR proveden pokus o státní převrat, aby společnost vrátila předchozí pořádky. Její iniciátoři - představitelé nejvyššího státního vedení země - uvedli, že v souvislosti s nemocí prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova bude své povinnosti vykonávat viceprezident Gennadij Janajev a Státní výbor pro výjimečný stav (GKChP ) vést zemi .

Výbor oznámil zavedení výjimečného stavu na šest měsíců v některých regionech SSSR. Byla pozastavena činnost všech politických stran s výjimkou KSSS , veřejných organizací a hnutí demokratického směru, zakázána shromáždění, demonstrace, stávky, zavedena přísná cenzura sdělovacích prostředků, pozastaveno vydávání novin s výjimkou několik loajálních Státnímu nouzovému výboru. V Moskvě, kde se hlavní události odehrávaly, byl zaveden zákaz vycházení, do ulic a na náměstí byla vyvezena vojenská technika.

Hlavní události se odehrály v Moskvě. Centrem odporu byl Nejvyšší sovět RSFSR, kolem kterého se shromáždily tisíce obránců demokracie, byly postaveny barikády. Odboj proti GKChP vedl prezident RSFSR Boris Jelcin . Na jeho výzvu vyšly desetitisíce lidí do ulic hlavního města a zablokovaly cestu obrněným vozidlům a vojákům k domu Nejvyššího sovětu Ruska. Mezi demonstranty v Moskvě bylo mnoho Ukrajinců. Nad barikádami byla vedle dalších umístěna i ukrajinská modrožlutá vlajka.

Rozhodující odpor tisíců občanů, kteří zaplavili centrum Moskvy proti rebelům, akce vedení RSFSR v čele s Jelcinem, kolísání vojsk, přechod jednotlivých vojenských jednotek na stranu demokratických sil, samotná nerozhodnost GKChP způsobila neúspěch povstání.

Neúspěch povstání měl katastrofální následky pro KSSS , jejíž činnost byla okamžitě zakázána. Prezidium Nejvyšší rady Ukrajiny zakázalo 30. srpna činnost Komunistické strany Ukrajiny jako nedílné součásti KSSS.

Poté rychle ztrácel moc prezident SSSR Michail Gorbačov, kterého v době povstání izolovali pučisté na jižním pobřeží Krymu . Aktivity vedení RSFSR, které sehrálo klíčovou roli při potlačování puče, prudce vzrostlo. Spojenecké úřady byly paralyzovány. Nastaly příznivé okolnosti, aby svazové republiky získaly nezávislost.

Akt o prohlášení nezávislosti

24. srpna 1991 přijal Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR historický dokument - Akt o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny . Pro zákon hlasovala nadpoloviční většina poslanců. Ukrajinská SSR přestala existovat. Na geopolitické mapě světa se objevil nový stát - Ukrajina .

Následnictví Ukrajiny

Zákon Ukrajiny „O nástupnictví Ukrajiny“ z 12. září 1991 prohlásil Ukrajinu za nástupkyni Ukrajinské SSR a částečně za nástupkyni SSSR. 22. srpna 1992 Mykola Plaviuk , poslední exilový prezident UNR (1989-1992), slavnostně předal příslušné pravomoci a majetky ukrajinskému prezidentovi Leonidu Kravčukovi.

Formování (schvalování) atributů státnosti

Vyhlášením nezávislosti začal proces ustavování atributů státnosti. 4. září 1991 byla nad kupolí budovy Nejvyšší rady vztyčena modrožlutá vlajka a 28. ledna 1992 získala statut státní vlajky. 15. ledna 1992 se státní hymnou stala hudba skladatele Michaila Verbitského na slova Pavla Čubinského „Ukrajina ještě nezemřela“ . 19. února 1992. Nejvyšší rada schválila trojzubec jako malý státní znak Ukrajiny. Národní symboly se staly státními symboly. Nezávislost Ukrajiny byla uznána všemi bývalými sovětskými republikami, světovým společenstvím.

Poznámky

1. ↑ Kronika oboustranných vítězství  (nepřístupný odkaz)
2. ↑ Historie oboustranných peněz // Velvyslanectví Ukrajiny v Japonsku
3. ↑ Historie bilaterálních plateb // Velvyslanectví Ukrajiny v Korejské republice
4. ↑ Filonenko D. Velká Británie || velká Ukrajina // Mládež Ukrajiny. || č. 27. || 27.07.2007. || S. 07.