Duální mezera

Dualita mezera  je rozdíl mezi přímým a duálním řešením . Pokud je optimální hodnota duálního problému a je optimální hodnota přímého problému, pak je mezera duality . Tato hodnota je vždy větší nebo rovna nule (pro problémy s minimalizací). Dualitní mezera je nulová právě tehdy, když existuje silná dualita . Jinak je diskontinuita striktně pozitivní a dochází ke slabé dualitě [1] .

Popis

V obecném případě nechť duální pár oddělených místně konvexních prostorů a je dán . Poté, vzhledem k funkci , můžeme definovat přímý problém jako

Pokud existují omezení, lze je zabudovat do funkce přidáním funkce indikátoru k omezením — . Pak nechť je porucha funkce taková, že . Dualita mezera  je rozdíl, který je dán vzorcem

kde  je konjugovaná funkce obou proměnných [2] [3] [4] .

Alternativy

Ve výpočetní optimalizaci se často zmiňuje další „dualitní mezera“, kterou je rozdíl hodnot mezi jakýmkoli řešením a hodnotou přípustné, ale suboptimální hodnoty přímého problému. Tato alternativní „mezera duality“ kvantifikuje nesoulad mezi hodnotou současné proveditelné, ale suboptimální hodnoty přímého problému a hodnotou duálního problému. Hodnota duálního problému se podle podmínek regularity rovná hodnotě konvexní relaxace přímého problému. Konvexní relaxace je problém, který se získá nahrazením nekonvexní množiny proveditelných řešení jejím uzavřeným konvexním obalem a nahrazením nekonvexní funkce jeho konvexním uzávěrem , tj. funkcí, jejíž epigraf je uzavřený konvexní obal obalu. epigraf původní účelové funkce přímé úlohy [5] [6 ] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] .

Poznámky

  1. Borwein, Zhu, 2005 .
  2. Boţ, Wanka, Grad, 2009 .
  3. Csetnek, 2010 .
  4. Zălinescu, 2002 , s. 106–113.
  5. Ahuja, Magnanti, Orlin, 1993 .
  6. Bertsekas, 1999 .
  7. Bonnans, Gilbert, Lemaréchal, Sagastizábal, 2006 , str. xiv+490.
  8. Hiriart-Urruty, Lemaréchal, 1993 , s. xviii+417.
  9. Hiriart-Urruty, Lemaréchal, 1993 , s. xviii+346.
  10. Lasdon, 2002 , str. xiii+523.
  11. Lemarechal, 2001 , str. 112–156.
  12. Minoux, 1986 , str. xxviii+489.
  13. Shapiro, 1979 , str. xvi+388.

Literatura