Ratiborsko-opavské knížectví

Ratibořsko-opavské knížectví ( latinsky  Ducatus Ratiboria et Oppaviensis , česky Ratibořské a opavské knížectví , německy  Herzogtum Ratibor und Troppau , polsky Księstwo raciborsko-opawskie ) je historický název jednoho ze slezských knížectví .

V roce 1336 zemřel český vazal Leszek Racibuzh , aniž by po sobě zanechal dědice, a v roce 1337 český král Jan Lucemburský převedl Ratibořské knížectví na svého dalšího vazala, opavského knížete Mikuláše II . V důsledku toho došlo ke sloučení Ratibořského a Opavského knížectví v Ratibořsko-opavské knížectví .

V roce 1345 se na území knížectví odehrála bitva mezi českým králem Janem Lucemburským a polským králem Kazimírem III .

Po smrti Mikuláše II. v roce 1365 jeho synové vládli knížectví nějakou dobu společně, ale v roce 1377 (když nejmladšímu z nich Přemyslovi bylo 12 let, což se tehdy považovalo za dostačující k zahájení vlády), si knížectví rozdělili. vlastnictví mezi sebou. Jan získal knížectví Ratiborsko-Krnovskoe , Mikuláš  - město Glubchitse a Václav a Přemysl získali do společného držení knížectví Opavské .

Poznámky