Provincie Sakon Nakhon

provincie
Sakonnakhon
thajština สกลนคร
Vlajka Erb
17°09′15″ s. sh. 104°08′10″ palců. e.
Země Thajsko
Obsažen v Je
Zahrnuje 18 okresů
Adm. centrum Sakonnakhon
Guvernér Chunrirat Thepat
Historie a zeměpis
Náměstí

9605,8 km²

  • (19.)
Časové pásmo UTC+7
Počet obyvatel
Počet obyvatel

1 142 737 lidí ( 2015 )

  • ( 17. )
Hustota 119 osob/km²  (43. místo)
Digitální ID
Kód ISO 3166-2 ČT-47
Telefonní kód +66 42
PSČ 47 000
Oficiální stránka
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Sakon Nakhon ( thajsky สกลนคร ) je provincie ( changwat ) v severovýchodní části Thajska , v regionu Isan .

Správním centrem je město Sakon Nakhon .

Historie

Až do 14. století byla území provincie součástí Khmerské říše . Následně, s pádem říše a povýšením států Ayutthaya a Sukhothai na východ , k nim připadly země provincie [1] .

Geografie

Provincie je na severovýchodě regionu Isan asi 500 km severovýchodně od Bangkoku . Celková plocha provincie je 9605,8 km² a je na 19. místě z hlediska rozlohy mezi všemi regiony země.

Na severu sousedí s provinciemi Nong Khai a Byngkan , na jihu s provinciemi Kalasin a Mukdahan , na východě s provincií Nakhon Phanom a na západě s provincií Udon Thani .

Provincie leží na Korat Plateau . Jezero Nong Khan se nachází v provincii . je největší jezero v oblasti Isan. Provincií také prochází pohoří Phu Phan ..

Administrativní pracovníci

Provincie sestává z 18 amphe , který podle pořadí sestávat z 125 tambons a 1323 mubans .

Populace

Od roku 2015, populace provincie je 1,142,737. Hustota obyvatelstva - 119 lidí / km². Počet ženské části populace se téměř rovná počtu mužské [2] .

Doprava

Provincie hostí společné letiště Sakon Nakhon , které slouží komerční letecké dopravě do hlavního města provincie, Sakon Nakhon City .

V provincii není žádná železniční doprava.

Poznámky

  1. Thailand: Traits and Treasures Archived 24. února 2016 na Wayback Machine  
  2. รายงานสถิติจำนวนประชากรและบลำ  )พ .2.8.2ีจำนวนประชากร.2.8.2.2. Staženo 4. dubna 2016. Archivováno z originálu 29. listopadu 2016.

Odkazy