Saltykov, Michail Alexandrovič

Hrabě Michail Alexandrovič Saltykov ( 1767-1851 ) - tajný rada , senátor , správce kazaňského vzdělávacího obvodu (1812-1818); skutečný komorník .

Životopis

Narozen v roce 1767 v rodině Alexandra Michajloviče a Marie Sergejevny (rozené Volchkové; ve druhém manželství s Peterem Bogdanovičem Passekem ) Saltykov.

V roce 1787, po absolvování šlechtického kadetního sboru , nastoupil vojenskou službu v armádě jako poručík . Tato služba, která se shoduje s posledními lety vlády císařovny Kateřiny , představuje řadu skvělých úspěchů. Již v roce 1788 byl v sídle Jeho Klidné Výsosti prince Potěmkina a zúčastnil se rusko-turecké války ; 5. července 1789 byl s knížetem Potěmkinem povýšen na druhého majora Sumského husarského pluku . O šest měsíců později, 1. ledna 1790, byl povýšen na auditora-generálporučíka a 1. února téhož roku byl převelen k petrohradskému dragounskému pluku jako předseda vlády . Od 3. října 1793 do 29. listopadu 1796 byl přidělen na oddělení prezidenta Vojenského kolegia , vrchního generála hraběte N. I. Saltykova ; 2. listopadu 1795 obdržel hodnost plukovníka . Brilantní vojenská kariéra, blízkost knížete Potěmkina, rodinné vazby, vytříbené společenské způsoby, vzdělání, inteligence a krása vytvořily Saltykovovi úspěch a významné postavení u dvora; 1. března 1794 N. N. Bantysh-Kamensky informoval prince A. B. Kurakina : „Platon Zouboff jde do pokojů, kde bydlel princ Potěmkin. Jeho místo zaujímá Saltykov, syn A. M., vnuka M. M. , který byl na patrimoniální koleji.

Třetího dne po smrti Kateřiny II., 29. listopadu 1796, byl Saltykov propuštěn v hodnosti plukovníka; 1. května 1797 se oženil s Elizavetou Frantsovnou Richard, jednou z dcer švýcarské Francouzky Marie Khristianovny Richardové, která tehdy udržovala známý internát pro dívky v Petrohradě; svatba byla v Petrohradě v katedrále Proměnění Pána záchranářů Preobraženského pluku [1] . Ačkoli podle N. I. Grecha bylo toto manželství uzavřeno „z vášně“, žil Saltykov se svou ženou „ne příliš šťastně“. Žili ve Smolenské gubernii (pravděpodobně u Saltykova nevlastního otce P. B. Passeka). Jejich děti jsou Alexander (29.01.1803 [2] ), Michail (18.01.1805 [3] ) a Sophia (10.09.1806).

Necelý měsíc po smrti císaře Pavla I. , 7. dubna 1801, obdržel Michail Alexandrovič Saltykov titul komorníka a vstoupil do Collegium of Foreign Affairs „pro použití v případech dle vlastního uvážení, v souladu se svou hodností a schopnostmi. "

Po smrti prvního správce kazaňského vzdělávacího obvodu S. Ya. Rumovského byl do této funkce 16. září 1812 jmenován M. A. Saltykov. Je známo, že po celou dobu svého patronátu Rumovský Kazaň nikdy nenavštívil a ředitel kazaňského gymnázia a profesor historie na kazaňské univerzitě I. F. Jakovkin , kterému se podařilo získat Rumovského naprostou důvěru, se téměř nekontrolovatelně zbavil všech záležitostí. Všechny stížnosti univerzitních profesorů a dokonce i správních úřadů na Jakovkinovo zneužívání zůstaly bezvýsledné. První věc, kterou nový zmocněnec udělal po svém příjezdu do Kazaně v únoru 1813, bylo, že podal zprávu ministru veřejného školství hraběti A.K. Razumovskému o žalostném stavu Kazaňské univerzity : univerzitní budovy byly v žalostném stavu, velké sumy peněz přidělované ročně na jejich opravy šly nikdo neví kam. Saltykov považoval za původce všeho zla Jakovkina, který bránil praktickému zavedení univerzitní charty, v důsledku čehož univerzita od roku 1804 představovala pouze vyšší třídy kazaňského gymnasia. Díky úsilí Saltykova došlo 5. července  ( 17 )  1814 konečně ke slavnostnímu „úplnému otevření“ klasické univerzity sestávající ze čtyř kateder. Tuto událost lze považovat za nejvýznamnější po celou dobu poručnictví hraběte Saltykova, který podle své žádosti dne 4. srpna 1818 z funkce poručníka opouští kolegium zahraničních věcí v oddělení.

V posledním období svého života, za vlády císaře Mikuláše I. , Saltykov postupně obsadil řadu čestných funkcí; od dubna 1828 byl tajným radou se zachováním všech platů, v prosinci téhož roku se stal senátorem. V únoru 1830 byl jmenován čestným opatrovníkem moskevského kuratoria ; 30. března téhož roku byl jmenován vrchním ředitelem Moskevské obchodní školy , poté členem školní rady Řádu svaté Kateřiny a ředitelem Alexandrovské školy. Saltykov byl v samém centru uměleckých a literárních zájmů, je prominentním členem literární společnosti Arzamas , měl nejpřátelštější vztahy s lidmi jako Puškin a baron Delvig , jejichž manželkou byla jeho dcera Sofya Michajlovna .

Byl propuštěn podle petice do výslužby s důchodem 20. dubna 1849.

Takové jsou poslední roky života tohoto idealisty, obdivovatele Rousseaua a filozofů osmnáctého století, který se sympatiemi vítal Francouzskou revoluci a se vší znechucením teroru si zasloužil titul jakobína. Někdy byl obviňován z přílišné pýchy, z bizarní a špatné nálady, z neschopnosti podnikat. Ale ve stejných drsných recenzích současníků je slyšet mimovolný respekt k jeho přirozené mysli a vysokému rozvoji, díky kterému "Saltykov" nechal celou generaci předběhl svou dobu <...> Saltykov patřil k řadě takových lidí, jejichž význam nespočívá v jejich praktické činnosti, ale v duchovním skladišti člověka, který nezištně usiloval o dosažení vysokého ideálu.

Poznámky

1. ↑ TsGIA SPb. F. 19. - Op. 111. - D. 122. - S. 91. Metrické knihy katedrály Proměnění Páně.
2. ↑ Pokřtěn 29. ledna 1803 v kostele Rukou nevyrobeného Spasitele, který je na Hlavním císařském stáji s přijetím S. S. Kushnikova // TsGIA SPb. f.19. op.111. d.134. S. 320. Metrické knihy kostela Spasitele neudělané rukama, který je na Hlavním císařském stájovém dvoře.
3. ↑ Pokřtěn 22. ledna 1805 v Chrámu Spasitele neudělaného rukama, který je na Hlavním císařském stáji s vnímáním plukovníka I. A. Tsyveleva // TsGIA SPb. f.19. op.111. d.139. S. 413. Metrické knihy chrámu Spasitele neudělaného rukama, který je na hlavním nádvoří císařské stáje.

Zdroj

• Saltykov, Michail Alexandrovič // Ruský biografický slovník  : ve 25 svazcích. - Petrohrad. - M. , 1896-1918.

Slovníky a encyklopedie	Ruský životopisný