| Fjodor Nikolajevič Svarovský | |
|---|---|
| Datum narození | 6. dubna 1971 (51 let) |
| Místo narození | |
| obsazení | básník , novinář |
Fedor Nikolaevich Svarovsky (narozen 6. dubna 1971 , Moskva ) je ruský básník a novinář.
Z rodiny novinářů. V 19 letech emigroval ze SSSR do Dánska . V roce 1997 se vrátil do Moskvy. Pracoval jako novinář, nejprve v televizi, pak v tisku. Publikoval básně v papírových a online publikacích, a to jak v ruštině, tak v angličtině. Zajímavý fakt: díky úsilí řady amerických překladatelů a filologů v současné době počet anglických publikací Svarovského převyšuje počet jeho publikací v ruštině a v roce 2015 v Buenos Aires (Argentina) autorova kniha vyšel přeložený do španělštiny. V roce 2019 se stal laureátem mezinárodního festivalu „Poetry without Borders“ v Rize [1] .
Vnesl do poezie groteskně - fantastický rozměr (včetně využití masových klišé, především americké sci-fi kinematografie a sovětské sci-fi literatury), čímž se stala základem nové poetické antropologie a nového typu „lyrického hrdiny“, fragmentu sovětské civilizace a zároveň jacklondonský cestovatel neznámými prostory a časy.
V roce 2008 přišel Svarovský s manifestem „nové epopeje“ (sám Svarovský tvrdí, že se nejedná o manifest, ale pouze o pokus formulovat současné proměny ruskojazyčné poezie), dokládající aktualizované chápání básníka a poezie. Za představitele tohoto trendu jmenoval několik moderních ruských básníků - především Leonida Shvaba a Arsenyho Rovinského, dále díla Viktora Poleshchuka , Grigorije Daševského , Marie Stěpanové , Andreje Rodionova , Pavla Goldina , Linora Goralika a dalších. Tento manifest byl po dlouhé přestávce (po SMOG a dvorských manýristech ) prvním literárním manifestem, který přitáhl významnou pozornost literární komunity. Odborníci věnovali Svarovského manifestu pozornost s tím, že by však bylo přesnější hovořit nikoli o „novém eposu“, ale o oživení v pozměněné podobě tradice romantické balady [2] .
Dílo Svarovského přitahovalo pozornost současných básníků. Zejména Arkady Shtypel poznamenává:
Fantastický diskurs v ruské poezii sám o sobě není nový. Ale Svarovský z toho udělal hlavní faktor své poetiky - ať už to byly zjevně sci-fi zápletky nebo bolestné fantazie současníka - a našel pro něj ideální, jednoduchou a volnou veršovanou intonaci. Přirozenost této intonace dodává Svarovského zápletkám zvláštní příchuť autenticity, která je vždy vlastní dobré sci-fi. Odtud, od klasiků žánru, se do Svarovského poezie dostalo - a přirozeně se v ní zakořenilo - hrdinství a mravní učení, které mezi současnými autory nebylo příliš oblíbené [3] .