Balintův syndrom je triáda těžkých a devastujících neuropsychologických poruch, které v současné době nejsou zcela pochopeny. Zahrnuje: neschopnost fixovat pohled na jeden předmět ( okulomotorická apraxie ), neschopnost vnímat celé zorné pole ( simutanagnosie ) a také optickou ataxii . Syndrom byl poprvé identifikován rakousko-uherským lékařem Rezsu Balintem v roce 1909.
Nejčastěji se syndrom projevuje po jedné nebo více závažných mozkových příhodách v oblasti jedné z hemisfér. Kvůli tomuto specifickému vzhledu je syndrom poměrně vzácný. Někteří vědci se domnívají, že syndrom může být způsoben náhlou a těžkou hypotenzí, která vede k bilaterálnímu infarktu hraniční zóny v okcipitálně-parietální oblasti. Někdy lze Balintův syndrom nalézt u lidí s Alzheimerovou chorobou a jinými degenerativními onemocněními, stejně jako traumatické poranění mozku v parietální a okcipitální oblasti. [jeden]
Příznaky Balintova syndromu ovlivňují vizuoprostorové dovednosti, vizuální skenování a další mechanismy zrakového systému. Svou závažností a dopadem na pacienta jde o vážné postižení, které může ohrozit zdraví pacienta i v domácím prostředí, znemožnit mu základní věci a udržení práce. Nebezpečí spočívá i v tom, že někdy i pacient se všemi příznaky nemusí o nemoci vědět až do okamžité rehabilitace. I samotná povaha příznaku brání pokroku ve studiu této nemoci a její diagnóze. Je třeba provést mnohem více výzkumu, aby se vyvinuly terapeutické protokoly, které by řešily Balintovy symptomy jako skupina, protože postižení spolu úzce souvisí.
Součástí jevu u Balintova syndromu je, že pacienti nejsou schopni vnímat svět poctivě a strukturálně. Okolní realitu vidí v nesouvisejících pasážích. [2]
Prostorová porucha zrakové pozornosti, která se označuje jako zúžení gestalt okna člověka (jeho zrakového okna pozornosti). Simultanagnosie je hluboký deficit zraku, který narušuje schopnost vnímat několik objektů v jeden okamžik. Člověk tak ztrácí schopnost rozeznávat více předmětů najednou, přičemž si zachovává schopnost soustředit se na jeden předmět.
Neschopnost dobrovolně ovládat pohyby očí. Pacient není schopen ovládat pohyby očí. Sám objevitel syndromu nazval tento stav „duševní paralýza“.
Typ neschopnosti normálně ovládat pohyby očí, pacienti jsou nuceni otáčet hlavu, aby se zaměřili na různé předměty.
Je charakterizována porušením zrakové kontroly a neschopností adekvátně ovládat ruku pro interakci s předměty v zorném poli. Ataxii zrakového nervu nelze vysvětlit poruchami hybnosti, deficitem zorného pole nebo deficitem zrakové ostrosti. Ataxie zrakového nervu, objevená Balintem , je také známá jako dysmetrie . Pacienti s Balintovým syndromem nemohou adekvátně interagovat s předměty kvůli zhoršeným zrakovým schopnostem a orientaci v prostoru.
Balintův syndrom je vzácný stav, který ztěžuje diagnostiku. Nejčastěji si ji lékaři pletou se slepotou, psychózou a demencí. Jakákoli porucha prostorového vnímání však nějak souvisí s Balintovým syndromem a měla by být zvažována v souvislosti s ním.
Od objevení této nemoci se medicína přiblížila objevu účinného způsobu její léčby.
V současné době je hlavním způsobem léčby Balintova syndromu rehabilitace pacientů. V zásadě se používá ergoterapeuticky orientovaný přístup , a to jak v klasických verzích, tak v těch modernějších. Úplné uzdravení nebylo dosud registrováno v celé historii studia onemocnění, i když se vyskytly případy částečného uzdravení.