Bergvalův systém

Systém Bergwal je turnajový systém ve sportu, variace systému dvojitého vyřazování . Byl použit v různých sportech během olympijských her v letech 1912 , 1920 , 1924 . Pojmenován po Eriku Bergvalovi , švédském hráči vodního póla , bronzovém medailistovi z olympijských her v roce 1908 , na jehož návrh byl přijat.

Historie

Vznik tohoto systému je spojen s nedostatky olympijského systému s vyřazením po jedné porážce. Ve skutečnosti olympijský systém spravedlivě určuje místo pouze jednomu sportovci (týmu): vítězi, který vyhrál všechny zápasy během turnaje. Všechna ostatní místa mohou být obsazena ne nejsilnějšími sportovci (týmy) - vše záleží na tom, které dvojice určí los. V případě, že se potenciálně druhý nejlepší sportovec v prvním kole střetne s potenciálním vítězem soutěže a bude poražen, je z turnaje vyřazen a ztrácí šanci na druhé místo, přestože všichni ostatní účastníci soutěže jsou jednoznačně slabší než on. Nedostatky systému s vyřazením po jedné porážce tak zvaný „seed“ zcela neodstraní: počínaje od kruhů blíže finále se tento nedostatek objevuje znovu.

Podle Bergvala pořádání turnaje podle jím navrženého systému zajišťuje poctivé rozdělování cen s minimem schůzek. Obecný smysl systému spočívá v tom, že poražení se nadále setkávají s těmi, kteří v následujících kolech prohráli se svým vítězem, včetně poraženého finalisty, a tak se sportovec nebo tým, který prohrál v prvním kole s konečným vítězem, mohl dostat na druhé místo. V praxi se toho dosáhlo tak, že se během soutěže vytvořily tři skupiny. V první skupině byli bez porážky, bojovali o první místo. Po skončení soutěže o první místo se vytvořila druhá skupina. Ve druhé skupině, poražené mistrem včetně finalisty, se bojovalo o druhé místo. Na konci soutěže v této skupině byla vytvořena třetí skupina, do ní byli zařazeni poražení druhým finalistou - pokud vyhrál zápas o druhé místo nebo finalista poražený soupeřem v zápase o druhé místo a samotný finalista - pokud prohrál v zápase o druhé místo.

Systém byl použit zejména v soutěžích vodního póla v roce 1912, 1920, 1924, fotbalu , hokeji , přetahování lanem , zápase v roce 1920.

Systém měl dva důležité nedostatky a prvním z nich bylo, že o vítězi se rozhodovalo až v polovině turnaje a ne až na jeho konci, což zničilo záludnost soutěže. Zadruhé všichni účastníci museli pokračovat ve výkonech – faktem je, že odmítnutí sportovce zúčastnit se turnaje o druhé místo automaticky vedlo k vyřazení těch, kteří s ním předtím prohráli z turnaje o třetí místo. Příkladem toho je lehký turnaj ve volném stylu v těžké váze během olympijských her v roce 1928 . Americký zápasník Ralph Hammond odstoupil z boje o druhé místo a v důsledku toho byli dva jeho soupeři, které předtím porazil: Louis van der Herten a Vilho Pekkala , vyřazeni z turnaje o třetí místo, do kterého měli nárok. kdyby Američan vyhrál turnaj na druhém místě. Hammond navíc odmítl bojovat o třetí místo, čímž se okruh uchazečů o bronzovou medaili zúžil na dvě osoby. Prvním byl Anton Preg, který v prvním setkání prohrál s budoucím šampionem Ernstem Kyburtsem a postupujícím v pořadí po šampionovi získal právo zúčastnit se turnaje o druhé místo, kde prohrál a posunul se na turnaj o třetí místo. místo. Druhý byl Sam Rabin , kterého vedl v tabulce stříbrný medailista Donald Stockton . Anton Preg odmítl bojovat o třetí místo a výsledkem bylo, že bronzovou medaili získal Sam Rabin , atlet, který měl na turnaji pouze jeden mítink a ten prohrál.

To vše vedlo k tomu, že ještě před rokem 1930 se systém v čisté podobě přestal používat, nicméně upravené verze mají určitou distribuci. Takže například v moderním judu poražení spadají do skupiny, která vede boj o třetí místo.

Příklad

Jako příklad je uvedena soutěž v řecko-římském zápase na olympijských hrách v roce 1920 .

Oscar Freeman se stal olympijským vítězem . Výsledkem bylo, že všichni, s nimiž bojoval (Galleri, Svensson , Bjuman a finalista Kähkönen ), šli do turnaje pro druhé místo a ti, kteří prohráli s Kähkönenem (Brien, Torgensen, Pütsep ), šli do turnaje pro třetí místo. Podle výsledků turnaje o druhé místo byla skupina uchazečů o třetí místo doplněna o další dva poražené s vítězem druhé ceny Kyahkönenem : Svensson a Bjuman. Pokud by Kähkönen prohrál setkání s Bumanem o druhé místo, pak by skupinu doplnil sám Kähkönen a Gallery.