Skloňování ve staroslověnštině

Ve staroslověnštině existovaly tyto skloňované slovní druhy: podstatné jméno , zájmeno , krátká a úplná přídavná jména , číslovky .

Bylo tam šest pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, instrumentál, lokativ a vokativ) a tři čísla  (jednotné, duální , množné číslo). V jednotném čísle se rozlišovalo všech šest pádů plus vokativní tvar, v množném čísle vokativ nebyl, v duálu se nominativ / akuzativ / vokativ, genitiv / lokál a dativ / instrumentál shodoval, tedy v dvojčísle tam byly pouze tři tvary slov.

Podstatné jméno

Staroslověnština si plně zachovala praslovanskou deklinaci , rozlišuje 6 typů s podtypy. Produktivní v ní však zůstaly pouze typy deklinace na *-ā-,*-ŏ-,*-ĭ-. Zbytek se začal aktivně hroutit a mísit s produktivními typy.

Skloňování podstatných jmen s kmeny v *-ā-, -iā-

Naprostá většina kmenů v *-ā-, -iā- jsou podstatná jména ženského rodu. Existuje také malý počet mužských slov, všechna živá. Kromě toho tento typ skloňování zahrnoval slova ženského rodu končící na -yni a slova mužského a ženského rodu končící na -ii. Mezi slovy ženského a mužského rodu nejsou rozdíly ve skloňování. Skloňování k *-ā-, -iā- organicky navazuje na odpovídající indoevropský typ k *-ā-, včetně antického typu k -ī-, což zanechalo stopu v nominativu slov jako bohyně , otrok , atd.

Skloňování podstatných jmen s kmeny v *-ŏ-, -iŏ-

Slova mužského rodu zakončená v nominativu na -ъ, -ь, -и, stejně jako slova středního rodu na -о, -е, se podle typu přikláněla k *-ŏ-, -iŏ-. Většina slov mužského a středního rodu ve staroslověnštině patří k tomuto typu skloňování.

Skloňování podstatných jmen s kmeny v *-ŭ-,*-ĭ-,*-ū-.

Pouze šest podstatných jmen mužského rodu pravidelně inklinovalo podle typu k *-ŭ-: сꙑнъ, vol, врхъ, med, podlaha, led. Pádové koncovky *ŭ-skloňování lze také nalézt u některých podstatných jmen (například dům, hlas, dar, tyč, smutný, ꙗd).

Skloňování kmenů na souhlásky

Heteroklitická podstatná jména

Slova mužského rodu s příponami -in-, -ar҄-, -tєl҄- byla divergentní. V jednotném a duálním čísle byly skloňovány jako jména s kmeny v *-ŏ-,*-iŏ-; v množném čísle oni byli odmítnuti jako jména s kmenem v souhlásce. Existovali i heteroklitikové středního rodu: oko, obličej, ucho. V jednotném a množném čísle se přiklánějí podle vzoru kmene k souhlásce *-ĕs-, v duálu - podle vzoru skloňování jména s kmenem k *-ĭ-.

Zájmeno

Skloňování osobních zájmen

Skloňování ukazovacích zájmen

Skloňování ukazovacích zájmen se od podstatných jmen původním skloňováním pádů v několika pádech liší. Navíc v samotném zájmenném kmeni dochází ke střídání o / ѣ, jehož původ leží v praslovanském období. Ukazovací zájmena se změnila v šesti pádech, třech číslech a třech rodech.

Podle solidní variety se skloňovala slova ov, ovo, ova; on, to, ona; t, to, to; ꙗkъ, ꙗko, ꙗka; in, ino, ina, jakož i některé další.
Měkkým ssi, sѥ, sꙗ; a ѥ, ꙗ; chii, chiѥ, chiꙗ; můj, můj, moꙗ; tvůj, tvůj, můj; vlastní, vlastní, vlastní; náš, náš, náš; vaše, vaše, vaše a některé další.

Skloňování tázacích zájmen, která nerozlišují mezi rodem a číslem

Literatura

1. Bondaletov V.D. Samsonov N.G. , Samsonova L.N.  Staroslověnština. - M., 2008.
2. Gorshkov A.I. Staroslověnština. - M. 2002.
3. Yolkina N. M.  staroslověnský jazyk. - M., 1960.
4. Khodova K. I. Systém případů staroslověnského jazyka. — M.: AN SSSR, 1963.
5. Meie A. Obecný slovanský jazyk. - M., 1951.
6. Soboleva L.I. Staroslověnština v tabulkách. - Minsk, 2006.
7. Izotov A.I. Staroslověnština a církevní slovanské jazyky. - M. : IOSO RAO, 2001. - 240 s. — ISBN 5-7552-0045-9 .