Stasinopoulos, Michael

Michael Stasinopoulos
řecký Μιχαήλ Στασινόπουλος
Prozatímní prezident Řecka
18. prosince 1974  – 19. června 1975
Předchůdce Phaedo Gizikis
Nástupce Konstantinos Tsatsos
Narození 27. července 1903( 1903-07-27 )
Smrt 31. října 2002 (99 let)( 2002-10-31 )
Zásilka bezpartijní
Vzdělání
Profese spisovatel
Aktivita správní právo
Postoj k náboženství Řecká pravoslavná církev
Autogram
Místo výkonu práce

Michail Stasinopoulos ( řecky Μιχαήλ Στασινόπουλος ; 27. července [ 9. srpna ] 1903 , Messini – 31. října 2002 , Atény ) byl řecký spisovatel, překladatel a politik. Krátce po svržení řecké junty „ černých plukovníků “ byl parlamentem jmenován do funkce prozatímního prezidenta Řecka místo zástupce junty Phaedona Gizikise . Tuto funkci zastával od 18. prosince 1974 do 19. června 1975. První prezident Třetí řecké republiky .

Životopis

Narozen v Mesinu 27. července 1903 [1] .

Akademická kariéra

Vystudoval práva na univerzitě v Aténách v roce 1924. V roce 1929 se stal předsedou Státní rady [2] . V roce 1934 získal Michael doktorát na právnické fakultě v Aténách a v roce 1943 se stal státním radou [3] .

V letech 1951 až 1958 byl Stasinopoulos přednášejícím a stálým profesorem správního práva na Pantheon University [4] , kde v letech 1951 až 1957 byl jejím rektorem [5] [6] . V roce 1959 mu byl udělen čestný doktorát na univerzitách v Bordeaux a Paříži . V roce 1968 byl Michail zvolen členem Akademie v Aténách [7] ve třídě etických a politických věd. Byl členem Skupiny dvanácti, jakož i vydavatel vědeckého časopisu „Review of Public Law and Administrative Law“ [5] . V roce 1978 byl Stasinopoulos zvolen prezidentem akademie v Aténách [8] a v roce 1993 předsedou disciplinární komise Národní společnosti řeckých spisovatelů ..

Soudcovská kariéra

V roce 1947 byl jmenován politickým poradcem vojenské správy Dodekanese během přechodného období, která působila jako prostředník až do integrace ostrovů do Řecka. Od roku 1948 do roku 1951 byl Michail předsedou výboru pro vývoj zákona o státní službě. Od roku 1966 do roku 1969 [9]  byl předsedou Státní rady ; musel odstoupit, když odmítl rozhodnutí o legitimitě režimu plukovníků [10] . V roce 1975 byl znovu dosazen do soudnictví jako čestný předseda Státní rady. V letech 1976 až 1978 působil Stasinopoulos jako zvláštní soudce u Mezinárodního soudního dvora v Haagu . Také v letech 1969 a 1970 byl nominován předsedou Francouzské státní rady René Cassinem na Nobelovu cenu míru jako hlava řeckých soudců za způsob, jakým zacházeli s juntou [1] [4] . V posledních letech se Stasinopoulos zbavil svých aktiv a založil nadaci správního práva M. Stasinopoulou v Psychiconu za účelem udělování stipendií v oblasti veřejného práva [11] .

Politická kariéra

Jeho prezidentské období trvalo do 20. června 1975, kdy se úřadu ujal Konstantinos Tsatsos a vytvořil nový režim. Stasinopoulosovo prezidentství je charakteristické jeho nenápadnou přítomností na politické scéně, jeho ztotožněním se s vládní politikou, protože nemusel dělat žádná zásadní rozhodnutí, zatímco jakýkoli vládní zásah byl inspirován vládou. Přistoupil k odstranění funkce prezidenta republiky z těch lidí, kteří byli odhaleni kvůli své diktátorské volbě.

V roce 1952 se poprvé ujal vládní funkce jako ministr prezidenta v prozatímní vládě Dimitriose Kiusopoulose [12] . Působil také jako prozatímní ministr předsednictva ve vládě Konstantinose Georgakopoulose v roce 1958 [13] . Byl také prezidentem National Radio Foundationod roku 1951 do roku 1953 a Národní opery Řecka od roku 1953 do roku 1954 [1] . V roce 1974, v prvních volbách od junty, byl zvolen jako první „ člen státu“ v hlasování Nové demokracie [14] . Rezignoval 18. prosince, 10 dní po referendu v roce 1974 , které zrušilo monarchii , když ho nový parlament 206 hlasy zvolil prozatímním prezidentem Řecké republiky. Jeho prezidentské období trvalo až do 20. června 1975, kdy tento post převzal Konstantinos Tsatsos [15] .

Stasinopoulosovo prezidentství je charakteristické jeho nevýraznou přítomností na politické scéně, ztotožněním se s vládní politikou, protože nemusel činit žádná klíčová rozhodnutí, přičemž jakákoli státní intervence byla inspirována vládou [16] .

Literární kariéra

V roce 1920 se Stasinopoulos objevil na literární scéně s básněmi a překlady francouzských básníků v časopise Mousa a poprvé uvedl své jméno, protože předtím publikoval básně pod pseudonymem "Messinian Shore" v časopise "Children's Physique" [ 5] .

Zemřel v Aténách 31. října 2002 [3] .

Skladby

Eseje
  • Zákon o správních aktech ( řecky: Δίκαιον των διοικητικών πράξεων ; 1950)
  • Občanská odpovědnost státu, státních úředníků a právnických subjektů v souladu s občanským zákoníkem ( řecká αστική ευθύνη του των δημοσίων υπαλήλΩν πατά ώ ώ κώ α ; 1950)
  • Zákon o správních sporech ( řecky: Το δίκαιον των διοικητικών διαφορών ; 1954)
  • Kurzy správního práva ( řecky: Μαθήματα διοικητικού δικαίου ; 1966)
  • Obraz duše a zákon vlků ( řecky: Το πινάκιον ψυχής και ο νόμος των λύκων ; 1973)
  • 3 hlasy pro 2 ( řecký Με ψήφους 3 εναντίον 2 ; 1977)
  • Stránky politických dějin moderního helénismu
Básně
  • Básně ( řecky: Ποιήματα ; 1949)
Próza
  • Blue Lake Country ( řecky Η χώρα με τις γαλάζιες λίμνες ; 1947)
  • Náš soudruh ( řecky Η συντροφιά μας ; 1973)
  • Rozsudek ( řecky Η δίκη ; 1977)

Fakta

  • Je jednou z nejdéle žijících hlav států a vlád na světě.
  • Nejdéle žijící řecký prezident.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Βιογραφίες - Μιχαήλ Στασινόπουλος . www.sansimera.gr _ Získáno 24. října 2016. Archivováno z originálu 21. března 2015.
  2. ↑ Διατελέσαντες δικαστικοί λειτουργοί . www.adjustice.gr _ Staženo: 30. července 2016.
  3. ↑ 1 2 _ _ www.presidency.gr _ Získáno 24. října 2016. Archivováno z originálu 15. února 2016.
  4. ↑ 1 2 Λαμπίρης, Γιώργος Μ. Στασινόπουλος: O πρώτος Πρόεδρος της Μεταπολίτευσης . www.news.gr (15. prosince 2014). Získáno 24. října 2016. Archivováno z originálu 20. července 2015.
  5. ↑ 1 2 3 _ _ www.ekebi.gr _ Získáno 24. října 2016. Archivováno z originálu 5. ledna 2016.
  6. ↑ Πρυτάνεις Παντείου Πανεπιστημίου . www.panteion.gr _ Získáno 24. října 2016. Archivováno z originálu 9. března 2016.
  7. ↑ Τακτικά μέλη της Ακαδημίας Αθηνών κατά σειρά εκλογής | Ακαδημία Αθηνών . www.academyofathens.gr _ Získáno 25. října 2019. Archivováno z originálu 30. prosince 2019.
  8. ↑ Πρόεδροι της Ακαδημίας Αθηνών από την ίδρυσή της | Ακαδημία Αθηνών . www.academyofathens.gr _ Získáno 25. října 2019. Archivováno z originálu dne 19. března 2020.
  9. ↑ Πρόεδροι του Συμβουλίου της Επικρατείας . www.adjustice.gr _ Staženo: 30. července 2016.
  10. ↑ Σπύρος Βλαχόπουλος (επιμέλεια: Ευάνθης Χατζηβασιλείου), στο φύλλο της εφημερίδας "Η Καθημερινή" της Κυριακής , 5 Ιουλίου 2020 , στήλη "Ιστορία", "Ο πρώτος πρόεδρος της Δημοκρατίας". Ο συντάκτης αναφέρει ότι το ΣτΕ με πρόεδρο το Μιχαήλ Στασινόπουλο εξέδωσε τις αποφάσεις 1811-1831/1969 με τις οποίες ακυρώθηκαν απολύσεις δικαστών που είχαν επιβληθεί με την ΚΔ' συντακτική πράξη (28-5-1968) της δικτατορίας, περί "εξυγιάνσεως της Τακτικής Δικαιοσύνης ".
  11. ↑ Ίδρυμα Διοικητικού Δικαίου - Μ. Στασινόπουλου . www.stasinopoulos-foundation.gr _ Získáno 30. července 2016. Archivováno z originálu 9. srpna 2016.
  12. ↑ Γενική Γραμματεία της Κυβέρνησης | Κυβέρνηση ΚΙΟΥΣΟΠΟΥΛΟΥ ΔΗΜΗΤΡΙΟΥ (1952) . www.ggk.gov.gr _ Získáno 30. července 2016. Archivováno z originálu 14. března 2016.
  13. ↑ Γενική Γραμματεία της Κυβέρνησης | Κυβέρνηση ΓΕΩΡΓΑΚΟΠΟΥΛΟΥ ΚΩΝΣΤΑΝΤΙΝΟΥ (1958) . www.ggk.gov.gr _ Získáno 30. července 2016. Archivováno z originálu 23. září 2016.
  14. ↑ κοινοβουτική θητεία βουλευτών από τη μεταπολευση ως συτρήμτοςουοσινο www.hellenicparliament.gr _ Získáno 30. července 2016. Archivováno z originálu dne 25. listopadu 2020.
  15. ↑ Εκλογή Προέδρου της Δημοκρατίας . in.gr. _ Získáno 26. června 2011. Archivováno z originálu dne 21. července 2011.
  16. ↑ Ριζάς, Σωτήρης. Η προεδρία της δημοκρατίας στην Ελληνική πολιτική: 1923-35 και 1974-85. - Αθήνα : εκδόσεις Παπαζήση, 1992. - S. 181. - ISBN 978-960-02-0970-9 .

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Genealogie a nekropole
 Prezidenti Řecka
První republika
( 1822 - 1832 ) 1
Druhá republika
( 1924-1935 ) _
Plukovnický režim
( 1967-1974 ) _
Třetí republika
(od roku 1974 )
1 V řecké a západní tradici guvernér .