Vášeň | |
---|---|
En Passion | |
Žánr | drama |
Výrobce | Ingmar Bergman |
Výrobce | Lars Ove Carlberg |
scénárista _ |
Ingmar Bergman |
V hlavní roli _ |
Max von Sydow Liv Ullman Bibi Andersson |
Operátor | Sven Nykvist |
Filmová společnost | Svensk Filmindustri (SF), Cinematograph AB |
Distributor | United Artists and Vudu [d] |
Doba trvání | 101 min. |
Země | Švédsko |
Jazyk | švédský |
Rok | 1969 |
IMDb | ID 0064793 |
L 182 , lépe známý jako Passion nebo Annina vášeň ( švéd. En Passion ), je film z roku 1969 režírovaný švédským režisérem Ingmarem Bergmanem , který byl v roce 1970 oceněn cenou National Society of Film Critics Awards za nejlepší režii . Původní název byl „L 182“, ale Bergman jej musel změnit na „Passion“, aby to veřejnost pochopila.
Charakteristickým rysem filmu je použití malých „rozhovorů“ herců, ve kterých hovoří o své představě o rolích, které hrají, ao postoji ke svým postavám.
Po rozvodu žije Andreas Winckelmann jako samotář ve svém venkovském domě. Jednoho rána se setká s Annou Frommovou, která používá hůl v důsledku nehody, kterou přežila, ale ztratila manžela a syna. Anna v průběhu filmu vzpomíná na časy, kdy žila s manželem a synem, jako na nejlepší období svého života. Svého manžela (také jménem Andreas) hluboce milovala a odpustila mu zradu, kterou kdysi spáchal. Požádá Winckelmanna, aby zavolal ze svého telefonu, a po rozhovoru odejde a zapomene si peněženku. Andreas najde její dopis od manžela, v němž se píše, že jejich rodinný život nebyl tak růžový a že se s ní krátce před smrtí rozhodl rozvést. Večer se Andreas seznámí s manželským párem Alicí a Evou Vergerusovými (Anninými blízkými přáteli). Alice je amatérská fotografka, která svou tvorbu staví na emocích a často fotí své známé. Eva cítí, že je z ní Alice unavená a odtáhne se. Oba manželé trpí nespavostí . Eva začne Andrease navštěvovat a občas s ním má sexuální vztah.
Souběžně s hlavní zápletkou se prolíná dějová linka neznámého zabijáka zvířat, který poráží veškerý dobytek od místních farmářů. Jednoho dne maniak pověsí štěně, které Andreas zachrání, a pak ho dá Evě. Brzy se hlavním podezřelým stává Andreasův známý – poustevník Johan Anderson. Kvůli křivým obviněním místní Johana bijí a ponižují, brzy pošle Andreasovi dopis, kde píše o své nevině, a pak spáchá sebevraždu.
Andreas a Anna spolu začnou žít, jejich vztah sice není vášnivý, ale jsou relativně šťastní. Ale s přibývajícími léty je jejich vztah stále napjatější. Jednoho dne má Anna noční můru, ve které se plaví na lodi k podivnému a neznámému břehu, kde se jí všichni lidé začnou vyhýbat, načež uvidí mrtvoly svého syna a manžela. Andreas a Anna mají často hádky a záchvaty vzteku: Andreas Anně vyčítá přetvářku a pokrytectví. Při štípání dřeva Anna řekne Andreasovi, že jím pohrdá a že se od něj chce dostat pryč, v návalu hněvu se ji Andreas, který minul, pokusí udeřit sekerou. Poté Andreas vidí hasičský vůz, který míří k místnímu farmáři: neznámý vrah polil zvířata a stodolu benzínem a zapálil. Andreas jede autem a navrhuje Anně, aby se rozešla, protože pochopil, že jejich vztah nikam nevede a chce být zase sám. Poté, co se přiznal k dopisu, který četl, vyčítá Anně, že lhala o šťastném rodinném životě, a brzy si uvědomí, že Anna ve skutečnosti způsobila autonehodu a pokusila se s rodinou spáchat sebevraždu. Anna se znovu pokusí o nehodu, ale Andreas ji zastaví a požaduje, aby Anna, která celou cestu mlčela, něco řekla, ona pouze řekla „Přišel jsem požádat o odpuštění“, načež vystoupí z auta. Anna odejde a Andreas chodí po silnici.
Má těžkou povahu... ...snaží se skrýt, izolovat se od světa. Rozbité manželství, problém se zákonem - to vše... jen... ho donutilo... schovat se před světem a žít sám. Snaží se vůbec nevyčnívat a nenápadným způsobem se jeho úkryt proměnil... ve vlastní vězení. Hlavním problémem pro herce je vyjádřit absenci jakéhokoli vyjádření sebe sama.
Na Anně se mi líbí touha po pravdě. Chápu, proč potřebuje, aby svět byl takový a ne jiný. Ale tato její potřeba, její žízeň po pravdě, je plná nebezpečí. A když si uvědomí, že všechno kolem ní není tak, jak by si přála, když nedostává potřebnou odpověď, je nucena lhát a předstírat. Je velmi těžké být upřímný... protože očekáváte, že ostatní udělají totéž s vámi.
Myslím, že Eva se nedokáže vyrovnat s tím, že... nemá vlastní osobnost. Je taková, jakou ji chtějí mít ostatní. Není v souladu sama se sebou a neváží si sama sebe. Obávám se, že by se mohla zabít. Sebevražda nic neřeší. Toto je akt sobectví. Doufám, že se zachrání. Doufám, že až se probudí... ...něco pochopí. Něco, co ji osvobodí... pomůže jí podívat se na sebe s láskou... a bez chvění. Možná se stane učitelkou... bude učit neslyšící... protože neslyšící žijí v ještě větší izolaci... než ona. Možná se bude cítit osvobozená... ...od kletby.
Myslím, že Alice si myslí, že je pokrytecké nechat se děsit lidskou hloupostí... ...a volat po spravedlnosti se mu zdá plýtváním citů. Nikdy by nenechal utrpení někoho jiného... narušit jeho klidný spánek. Myslí si, že v cizích lidech a ve svých vlastních očích není ničím. To je jediná podmínka, pod kterou může žít, jinak by se zlomil.
Autor Jerry Vermily napsal, že „Hodina vlka“ (1968), „ Hodina vlka “ (1968), „ Hanba “ (1968) a „Vášeň“ (1969) , zkoumající „vlákno násilí, které zasahuje do každodenního života“ jsou trilogií [2] . Kromě účasti herců Maxe von Sydowa a Liv Ullman tyto filmy spojují obrazy „umělce na útěku“ a témata a témata viny a sebenenávist. Také scéna v Annině černobílé noční můře, kde se plaví na lodi s uprchlíky, je odkazem na závěr filmu Hanba.
Na Rotten Tomatoes získal film 100% souhlas mezi 12 kritiky [3] , ale není považován za jedno z nejlepších Bergmanových děl, ačkoli hodnocení jsou stále pozitivní. Sam Jordison napsal: "I když postrádá lehkost na dotek a hladký tok, který odlišuje Bergmana v jeho nejlepším provedení, je to stále silné a hluboké umělecké dílo."
Ingmara Bergmana | Filmy|
---|---|
40. léta 20. století | |
50. léta 20. století | |
60. léta 20. století | |
70. léta 20. století | |
80. léta 20. století | |
devadesátá léta | V přítomnosti klauna |
2000 | Sarabande |