| Vesnice | |
| Surmino | |
|---|---|
| Autobusová zastávka ve vesnici Surmino | |
| 55°48′45″ s. š sh. 36°48′17″ palců. e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | moskevský region |
| Obecní oblast | Odintsovo |
| Venkovské osídlení | Ershovskoe |
| Historie a zeměpis | |
| Časové pásmo | UTC+3:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | 76 lidí ( 2006 ) |
| Digitální ID | |
| PSČ | 143055 |
| Kód OKATO | 46241819012 |
| OKTMO kód | 46641419291 |
Surmino je vesnice v okrese Odintsovo v Moskevské oblasti.
Název vesnice Surmino, severně od Zvenigorodu , sahá až ke jménům malých rodových Surminů [ 1] , z nichž mnozí byli v XV-XVI století. sloužili metropolitům a byli jejich bojary a komorníky. Jedna z větví tohoto druhu sloužila konkrétnímu knížeti Dmitrovskému Juriji Ivanoviči [2] .
Pravděpodobně od něj Surminové dostali půdu a založili vesnici, později pojmenovanou podle jejich příjmení. Cestovní dopis z roku 1504 zde zmiňuje majetek metropolitního komorníka Fjodora Fedoroviče Surmina. V písařské knize z roku 1558 je zapsána obec Surmino s dřevěným kostelem Zvěstování Panny Marie již ve vlastnictví kláštera Borovský pafnutiev .
Stejně jako okolní vesnice i Surmino na počátku 17. století. byl zdevastován a proměněn v pustinu . Po roce 1678 byla znovu osídlena sedláky z okresu Rževského a podle popisu z roku 1705 v ní bylo již 17 selských domácností. Ves zůstala za klášterem až do poloviny 18. století, kdy byly všechny pozemky duchovních feudálů sekularizovány.
Podle informací z roku 1852 byla obec Surmina v odboru státního majetku a na jejích 69 dvorech žilo 221 mužských a 234 ženských duší. V roce 1890 zde bylo zaznamenáno 489 obyvatel.
Sčítání lidu z roku 1926 eviduje v Surminu 111 domácností, kde žilo 461 obyvatel. Byla zde základní škola a družstvo. Podle údajů z roku 1989 zde žilo 33 domácností a trvale žilo 71 obyvatel.