Scinávské knížectví

Scinávské knížectví neboli vévodství Steinau ( polsky Księstwo ścinawskie , česky Stínavské knížectví ; německy  Herzogtum Steinau ) je jedno ze slezských knížectví s hlavním městem ve městě Scinawa (Steinau an der Oder) .

Samostatné Scinavské knížectví vzniklo v roce 1278 : mladší bratři knížete Jindřicha III. z Glogowského požadovali přidělení samostatných apanáží. V důsledku toho Konrad obdržel Scinavu a Przemysl  - Zhagan a Novogrud-Bobzhansky . V roce 1284 bratři změnili majetek: Přemysl dostal Scinavu a Konrád místo Scinavy začal vládnout v Zaganu . První období samostatné existence knížectví bylo krátkodobé; po Przemyslově smrti v roce 1289 převzal Scinawu jako panovník kníže Jindřich IV. Probus z Vratislavi a po jeho smrti v následujícím roce přešel na Jindřicha III. z Głowského .

V roce 1312 si pět synů Jindřicha III . rozdělilo jeho panství. Scinavské knížectví spolu se Žaganem a Poznani připadlo bratrům Jindřichu IV ., Janovi a Przemyslovi . O pět let později si bratři majetek znovu rozdělili a jediným panovníkem Scinavy se stal kníže Jan Scinava .

Dne 29. dubna 1329 vzal kníže Jan do vazala českého krále Jana Lucemburského ; za to mu český král zaručil právo řídit osudy svých zemí, aniž by se ptal na názor bratří. V roce 1336 se kníže Jan rozhodl odkázat Scinavské knížectví Janu Lucemburskému výměnou za právo spravovat Głogów po zbytek svého života. Až ostré protesty bratří Yangů donutily účastníky tohoto obchodu zrušit. Aby zabránili prodeji či rozdělení knížectví, získali od něj bratři knížete Jana Jindřicha IV. Věrný a Konrád I. Olesnitský 27. srpna 1337 práva na Scinavské knížectví se zachováním jeho suverenity do konce r. jeho život.

Nicméně po smrti Jana Scinavy v letech 1361/1365 odebral český král polovinu knížectví a začalo půldruhé století oddělené existence obou polovin Scinavského knížectví. Knížecí polovina připadla knížeti Jindřichu V. Železnému z Głogów -Zaganu a poté přešla na jeho syny, kteří ji vlastnili až do roku 1397 . Mladší z nich, Jindřich VIII. Vrubel , který přežil své bratry a do konce života zdědil veškerý otcovský majetek, vděčil za mnohé knížeti Konrádovi II. Olesnitskému , který po smrti Jindřicha VIII. zabral jeho polovinu Scinavy. Knížectví při splácení dluhu. Knížata z Olesnitsa vlastnila Scinavu téměř celé století, až do roku 1492 , kdy po potlačení rodu připadl veškerý jejich majetek z vrchnostenského práva Království českému .

Královská polovina knížectví byla v letech 1361 / 1365 - 1368 převedena v doživotní držbě na knížete Boleslava II. Malého a v roce 1384 udělena na Těšínského knížete Přemysla I. Nosáka . Knížata z Těšína držela královskou polovinu Scinavského knížectví až do roku 1476, kdy se stala součástí zemí české koruny . Následně jej vlastnili kníže Jan II. Šílený a Janos Korvín , nemanželský syn uherského krále Matyáše Korvína . Král Vladislav II. Jagellonský český král Vladislav II. Jagellonský v roce 1490 odebral královskou polovinu Scinavského knížectví Jánoši Korvínovi a o tři roky později ji předal Těšínskému knížeti Kazimírovi II . Posledním scinávským knížetem se stal Kazimír II. - po jeho smrti v roce 1528 se královská polovina knížectví spojila s knížecí polovinou jako součást zemí koruny české , které v roce 1526 zdědili Habsburkové .

Až do konce první slezské války byla Scinava součástí Českého království a v roce 1742 připadla Prusku .

Knížata ze Scinavy