| Marcin Amor Tarnowski | |
|---|---|
| polština Marcin Amor Tarnowski | |
| Marcin Tarnowski, Varšava, 1845 | |
| Erb " Leliva " | |
| Polský a napoleonský vojevůdce, účastník povstání Konstyushko, maršál šlechty Kremenets Povet | |
| Narození |
17. listopadu 1778 Kozin , Commonwealth |
| Smrt |
22. listopadu 1862 (84 let) Zator , království Galicie a Lodomeria |
| Pohřební místo | |
| Rod | Tarnowskie |
| Otec | Jan Amor Tarnowski |
| Matka | Tekla Grabianka |
| Manžel | Sofia Urusula Tarnovskaya (od roku 1805) |
| Děti | bezdětný |
| Zásilka | |
| Ocenění | |
| Hodnost | plukovník |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Marcin Amor Tarnowski ( polsky Marcin Amor Tarnowski ; 17. listopadu 1778, Kozin - 22. listopadu 1862, Zator ) - hrabě, polský vojevůdce, účastník povstání Kosciuszko, napoleonský velitel, držitel Řádu Virtuti Militari, Legion of Honor a dvě Sicílie , maršál šlechty Kremenců Povet.
Narodil se 17. listopadu 1778 na zámku Kozina na Dubensku. Jeden ze tří synů Jana Amora Tarnowského (1735-1799), kastelána Konar-Lenczyka, generálmajora korunních vojsk, a Tekla Grabianky (1740-1805).
Svou vojenskou službu nastoupil jako šestnáctiletý pobočník generála Tomasze Wawrzeckiho během Kosciuszkova povstání v roce 1794. V létě se zúčastnil bojů o obranu Varšavy, postavil se také proti Suvorovovým jednotkám při slavném útoku na Prahu. .
Zúčastnil se bitev napoleonské éry v roce 1809 během polsko-rakouské války.
V červnu 1809 vedl Marcin Tarnovskij v Podolí povstalecký jízdní oddíl. V červnu 1809, nebo podle jiných zdrojů 2. července, přivedl do Ternopilu (k náčelníkovi Petru Strshizhevskému) oddíl 200 jezdců [1] a pěší oddíly z oblasti Stryisky a Sambir [2] .
Účastnil se bojů u Ternopilu, Veniavky [3] [4] , Gžimalova, Chorostkova, Berezhany, Adamovky a Zalishchyky, kde 18. června 1809 došlo k bitvě proti General Biking a Marijampole .
Od 1. října 1809 velitel 7. haličsko-francouzského jezdeckého pluku [5] , zformovaného na náklady Tarnovského a jím sbírané „dávky“ od obyvatel Podolia [6] , které od 28. prosince 1809 bylo zařazen do vojsk Varšavského velkovévodství jako 16. hulánský pluk. Jako posádkové město pro tento pluk byl přidělen Lublin.
V roce 1812 zahájil kampaň se svým plukem jako součást IV jezdeckého sboru generála Latoura-Maubourga . Pluk poprvé bojoval v bitvě u Mir , kde 40x zaútočil na nepřítele a zahalil se slávou [8] .
Marcin Amor Tarnovsky také bojoval u Rogačeva, Smolensku , Dubrovna , Možajsku , Kaluze a Borisově . Zúčastnil se také tažení v roce 1813, v bojích u Ellensdorfu, Königsteinu , Berggeshubelu a Petersveldu [9] , Pirny, Sery a Drážďan, byl dvakrát zraněn.
Po kapitulaci Drážďan a v rozporu s podmínkami této byl zajat (8. listopadu), přičemž formálně zůstal velitelem pluku. Během služby v armádě Varšavského knížectví byl Tarnowski dvakrát zraněn. V armádě Polského království od 20. ledna 1815 velel 3. jezdeckému střeleckému pluku Polského království. Ve službě však pokračovat nechtěl. Propuštěn září 1815, penzionován 9. prosince 1815.
Usadil se na Volyni, kde zahájil činnost ve Vlastenecké společnosti [10] . Od roku 1821 stál v jejím čele v provincii Volyň jako její předseda a byl místopředsedou ústředního výboru pro provincii Kyjev, Podolsk a Volyň, jejímž prezidentem byl oficiálně Alexander Prozor [11] , ale fakticky , pozoroval to celé, trochu spontánně, a trochu kvůli takovému respektu mezi místní šlechtou byl Polák Marcin Tarnowski [12] , věděl o kontaktech emisarů Společnosti s Decembristy [13] . Zatčen v roce 1826 v rámci represí proti děkabristům, byl několikrát transportován mezi věznicemi ve Varšavě a Petrohradu (zde byl vězněn v Petropavlské pevnosti) [14] . Ve vězení se pokusil o sebevraždu (1827) [15] ; jeho manželka Sofya Tarnovskaya upadla do šílenství. V důsledku toho byl odsouzen na měsíc vězení a rok policejního dohledu. V roce 1829 se vrátil na Volyň; V předvečer listopadového povstání v roce 1831 byl znovu odveden do hlubin Ruska, byl v exilu v Kursku [16] . Propuštěn o několik let později, usadil se ve svém paláci Podberezhka (zničeném v první světové válce), ve vesnici Berezka (Veliki Berezhi) nedaleko Kremence na Ukrajině, kde nashromáždil bohatou sbírku vojenských a rodinných památek [17] . V roce 1854 podpořil plány a dotacemi stoupence knížete Adama Jerzyho Czartoryského [18] . Stal se maršálem šlechty Kremenců Povet. Ten se jako superarbitr odvolal proti verdiktům rozhodčích soudů nejen ve Volyni, ale v celé provincii [19] . Krátce před svou smrtí přišel do Krakova.
Marcin Amor Tarnowski zemřel 21. nebo 22. listopadu 1862 . Byl pohřben na rakowickém hřbitově v Krakově .
Marcin Amor Tarnowski byl od roku 1805 ženatý s hraběnkou Sophií Ursulou Tarnowskou (1784-1835), dcerou generálmajora korunních vojsk Rafala Tarnowského (1741-1803) a Ursuly Ustrzytské (+ 1829). Manželství bylo bezdětné.