Teorie tří světů ( čínsky trad. 三個世界的理論, ex. 三个世界的理论, pinyin Sān gè Shìjiè de Lǐlùn ) je teorie vyvinutá čínským komunistickým vůdcem Mao Ce-tungem , že mezinárodní politické vztahy se skládají ze tří ekonomické světy: první svět – velmoci USA a SSSR, druhý svět – „mezivelmoci, jako je Japonsko, Evropa a Kanada“, a třetí svět – „Asie, s výjimkou Japonska“, „všechny Afriky... a Latinské Ameriky“ [1] .
V roce 1974 tehdejší čínský vicepremiér Teng Siao -pching vysvětlil v projevu v OSN Teorii tří světů a odůvodnil čínskou spolupráci s nekomunistickými zeměmi.
Teorie tří světů vyvinutá Mao Ce-tungem se liší od západní teorie tří světů (navržené Alfredem Sauvym v roce 1952). Západní teorie tvrdí, že první svět zahrnoval Spojené státy a jejich spojence, druhý svět byl Sovětský svaz a jeho spojenci a třetí svět byl neutrálními a nezúčastněnými zeměmi.
Vůdce socialistické Albánie Enver Hodža nastínil ideologickou alternativu proti oběma teoriím tří světů a proti postoji Komunistické strany Sovětského svazu. Tvrdil, že existují dva světy: socialistický a kapitalistický. V Maově teorii viděl touhu Číny stát se „velmocí“ [2] . To vedlo k čínsko-albánskému rozkolu v komunistické straně, což byly pozice, na kterých se dříve dohodly Čína a Albánie.
| Komunistická strana Číny | |
|---|---|
| Ideologie a politika |
|
| Příběh | |
| řídící orgány | |
| kongresy | |
| Osobnosti | |
| související témata |
|