Transmisometr

Transmisometr (záznamník viditelnosti, záznamník transparentnosti) je zařízení pro měření meteorologického optického dosahu (zastaralým synonymem je rozsah meteorologické viditelnosti), definovaný jako délka dráhy v atmosféře potřebná k zeslabení světelného toku kolimovaného paprsku světla na hodnotu 0,05 původní hodnoty [1] [2] . Vztahuje se na typ fotometrů : měřiče viditelnosti. [3]

Obecné informace

Transmisometr, vysílající a přijímající světelný paprsek, který urazil dráhu nazývanou měřící základna, určuje koeficient průhlednosti atmosféry, vypočtený na jednotku délky kilometru, který je následně přepočítán podle Koschmiederova vzorce na požadovaný rozsah meteorologické viditelnosti [ 2] . Jednou z výhod přístroje je možnost jeho autokalibrace, založené na přesné znalosti velikosti měřící základny [4] .

Transmisometry se obvykle používají na leteckých meteorologických stanicích pro meteorologickou podporu při startu a přistání letadel. Tedy tam, kde jsou potřeba údaje pouze o transparentnosti média [4] .

Transmisometry se používají také v oceánologii a limnologii k měření optických vlastností přírodní vody [5] .

Typy stávajících transmisometrů

Existují dva typy transmisometrů – jednozákladní a dvouzákladové. První jsou dva bloky umístěné na koncích měřicí základny. Radiační jednotka na jednom konci a jednotka fotoelektrického přijímače na druhém konci. U dvoubázového transmisometru je na jednom konci měřící základny přijímací a vysílací jednotka, na druhém konci reflektor a přijímač světla. V současnosti se jako zařízení s vyšší přesností více používají dvoubázové transmisometry [4] .

Viz také

Poznámky

  1. Registrátor rozsahu viditelnosti // Meteorologický slovník - L .: Gidrometeoizdat, 1974
  2. 1 2 Kovalev V. A. Viditelnost v atmosféře a její definice - L .: Gidrometioizdat, 1988. 215 s.
  3. Měřič viditelnosti // Meteorologický slovník - L .: Gidrometeoizdat, 1974
  4. 1 2 3 Volkov O. A., Denisenko S. A., Konstantinov K. V., Kruglov R. A. Visibility range meter // Optical Journal, 76, 10, 2009, Received 22, 2009. (nedostupný odkaz) . Získáno 5. 4. 2015. Archivováno z originálu 17. 5. 2018. 
  5. Gavrilov V. A. Viditelnost v atmosféře // L .: Gidrometioizdat, 1966. 313 s.