Transcendentální dialektika

Transcendentální dialektika ( německy :  Transzendentale Dialektik ) je část transcendentální logiky , která kritizuje nároky mysli na superfyzickou aplikaci, kterou Kant nazývá metafyzickou biflování. Kant nazývá dialektiku obecně logikou zdání. V případě transcendentální dialektiky je viditelný rozpor transcendentálních představ, který se projevuje ve čtyřech antinomiích (2. kniha, 2. kapitola, 5. oddíl):

1. Svět je konečný nebo nekonečný v prostoru a čase
2. Nejmenší prvky hmoty existují nebo neexistují
3. Ať už máme svobodu nebo ne
4. Absolutně nezbytná bytost ( německy:  schlechthin notwendiges Wesen ) existuje nebo neexistuje , jako je Bůh

Je pozoruhodné, že Kant nazývá pokusy o vyřešení těchto antinomií v modu ano nebo ne - transcendentálními zdáními, a samotná dilemata jsou falešná.