Turanská teorie je hypotéza 19. století o příslušnosti ugrofinských národů k přechodné rase mezi Kavkazany a Mongoloidy [1] .
V 50. a 60. letech 19. století polský vědec Franciszek Duchinsky , založený na turanské teorii a myšlence slovansko-finského antropologického typu velkorusů, vyvinul koncept „ turánského “ (nikoli evropského) původu Velkého Rusové (" Moskvané ") [2] .
Duchinskij uprchl na Západ po neúspěšném polském povstání v roce 1830 a uchýlil se do Francie. Snažil se obnovit místní veřejné mínění proti Rusku. V Evropě té doby byli „árijští předkové“ vysoce ceněni a Dukhinskij vytvořil turanský koncept, podle kterého Rusové (Velkorusové) na rozdíl od evropských národů nejsou „ Árijci “, stejně jako nejsou Slované. V letech 1861-1862 ve svých přednáškách v Pařížské vědecké společnosti odkazoval Rusy na Turany a tvrdil, že „Árijci“ a Turané byli předurčeni k neustálému nepřátelství [3] . V reakci na to následovala série publikací ruských vědců, které dokazovaly zapojení Rusů do „árijství“. Šlo o pokračování projevů řady ruských intelektuálů proti německým a francouzským rusofobům, kteří Rusy vylučovali z okruhu evropských národů [4] .
V jedné ze svých hlavních knih Základy dějin Polska, jiných slovanských zemí a Moskvy (1858-1860) popsal Duchinskij rozdíly mezi Poláky a Velkorusy z hlediska politické struktury, duchovního života, vzhledu a dalších rysů. Závěrem autor došel k závěru (běžnému v polské literatuře i před ním), že hlavním rozdílem mezi „Polskem“ a „Moskvou“ je „krev“ státotvorného kmene. Dukhinského Slované jsou národy „árijského“ původu a „Moskvané“ jsou turanského, tedy ugrofinského původu. Do oblastí „jednotných evropských národů“ zařadil Malorusy , Bělorusy, Novgorod, Smolensk a Finsko. "Moskva" podle všech označení pro Dukhinského odkazuje na Asii. Údajně zpočátku mluvili Velkorusové turanským dialektem, zatímco slovanský jazyk si půjčovali. „Moskvané“ si také nespravedlivě přivlastnili jméno „ Rus “, za jehož skutečné vlastníky je třeba považovat malé Rusy a Bělorusy. Autokracie ("tsarat") Dukhinsky nazval turanskou tradici vlády, která není charakteristická pro "árijské" kmeny. Dalším znakem turanismu je „komunismus“ – upřednostňování kolektivních typů vlastnictví namísto individuálního vlastnictví „árijství“ [5] .
Dukhinského verze teorie vyvolala reakci ve vzdělávací a vědecké literatuře Ruska v letech 1860-1890 [6] . Ruský historik N.I. Kostomarov v roce 1861 odmítl Duchinského myšlenku civilizačního příbuzenství mezi Poláky a Malorusy, aniž by popíral mísení Velkorusů. Historik hovořil o rasových předsudcích [7] : „... Nejednou si mysleli, že pokoří Velkorusy, prohlašujíce, že nejsou Slované, ale Finové. Pokud by to byla pravda, je na tom něco ponižujícího? ... “. Etnograf A. N. Pypin považoval Duchinského koncepci za důsledek nepřátelství Poláků vůči Rusku, a zejména národní mytologii polských vlastenců, a tvrdil, že tato teorie „nebyla inspirována žádným zdáním vědy, ale pouze bezmeznou kmenová nenávist ... aby výsledkem bylo nahromaděné nepřátelství“ [6] . „Polskou stopou“ při vzniku turanské teorie o původu Velkorusů se zabývali D. N. Anuchin v článku „Velkorusové“ a E. Reclus v popisu národů Ruské říše [8] .
Většina ruských historiků byla toho názoru, že takové teorie jsou neudržitelné, protože v Dukhinského pojetí vidí pouze ideologické motivy [8] . Dukhinsky použil antropologickou argumentaci k doložení potřeby obnovit Commonwealth v hranicích z roku 1772, které zahrnovaly ukrajinské a běloruské země [9] . V článku o Duchinském v Encyklopedickém slovníku Brockhause a Efrona se říká: „... Duchinského teorie je pouze touhou obléknout politické sny a pocity polské emigrace do podoby vědeckého systému...“ [ 10] .