Turecká diaspora je jednou z nejmladších (3 generace) a nejrychleji rostoucích diaspor na světě. V současné době má několik milionů lidí, z nichž většina žije v Německu. Zástupci turecké diaspory by se neměli zaměňovat s tureckými iridenty zemí Balkánského poloostrova .
Turecká diaspora se poprvé objevila v 50. letech 20. století v důsledku masové pracovní migrace etnických Turků (zejména mužů mladého a středního věku), která směřovala především do urbanizovaných a industrializovaných oblastí Německa , Rakouska, Nizozemska. a v menší míře Francie a Belgie (velká turecká komunita je v Bruselu). Poté, co tito migranti obdrželi povolení k pobytu, pozvali nevěsty z Turecka. V důsledku toho nyní v Německu žije mnoho etnických Turků 2. a 3. generace, ačkoli mnoho z nich je stále bez státní příslušnosti. Ve Velké Británii žije značný počet tureckých Kypřanů a jejich potomků.
Ve Spojených státech se první muslimští Turci objevili na samém počátku 20. století, i když tehdy tvořili pouze 15 % všech přijíždějících občanů Osmanské říše (většinu tvořili Řekové, Židé a Arméni) [1] . Ve druhé polovině 20. století dorazilo do USA velké množství tureckých studentů, z nichž mnozí po absolvování univerzit zůstali v zemi pracovat.
V polovině 90. let se v Rusku a zemích SNS objevil značný počet tureckých pracovních migrantů díky investičním projektům tureckých stavebních společností. Navzdory bohatému výběru jsou země EU pro turecké emigranty stále nejatraktivnější.
V roce 2006 tvořili Turci 9,9 % z celkového počtu osob, kterým bylo v EU-27 uděleno občanství, a jsou na prvním místě. V roce 2007 byli mezi těmi, kteří obdrželi občanství EU, turečtí občané (55,1 tisíce osob, tj. 7,9 %) na druhém místě za občany Maroka (59,4 tisíce osob, tj. 8,5 %). Většina tureckých občanů se rozhodla usadit se v Německu (52 %). Naturalizace tureckých občanů byla významná v imigračních procesech Německa, Dánska, Rakouska, Nizozemska, Francie a Řecka, kde zaujali 1-3 místa [2] .
| Etnické diaspory | |
|---|---|
| |