Užhocký průsmyk

Užhocký průsmyk

Užhocký průsmyk v zimě
Charakteristika
výška sedla889 m
Umístění
49°00′10″ s. sh. 22°53′15″ východní délky e.
Země
horský systémKarpaty 
červená tečkaUžhocký průsmyk
červená tečkaUžhocký průsmyk
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Užhocký průsmyk ( Užocký průsmyk , česky Užocký průsmyk , Užocké sedlo , pol . Przełęcz Użocka , maď . Uzsoki-hágo ) je průsmyk ve Východních Karpatech přes hřeben Verchovyna Vododely na hranici Zakarpatské a Lvovské oblasti Ukrajiny u hranice s Polskem . Výška 889 m.

Průsmykem prochází železnice a dálnice Lvov - Užhorod . Během první světové války byl průsmyk místem bojů mezi ruskou a rakousko-uherskou armádou.

Na severní straně průsmyku pramení řeka San , na jihu řeka Už .

Historie

V roce 1872 byla průsmykem uvedena do provozu strategicky důležitá železniční trať spojující Budapešť s východní Haličí (průsmyk byl správní hranicí Maďarska a rakouské korunní země Galicie a Lodomeria jako součásti Rakousko-Uherska ). Celkem bylo na této průsmykové železnici položeno 14 železničních tunelů – dnes je to nejkrásnější horská magistrála na Ukrajině. Je zde řada turistických tras. Silnice sloužila především pro zásobování rudou ze Slovenska , pro vývoz karpatského lesa a také pro místní osobní dopravu. Železnice zde stále existuje.

Za první světové války pokračovaly krvavé boje o průsmyk, který připomíná vojenský hřbitov. V letech 1914-1915 průsmyk několikrát dobyla ruská armáda, později opět skončil v rukou rakousko-uherské armády.

Po první světové válce se na průsmyku nacházela polsko-československá hranice , v roce 1930 zde byla postavena nová budova československé celní správy. Po anexi území dnešního Zakarpatí (tehdejší Podkarpatské Rusi ) Maďarskem , k níž došlo v důsledku Mnichovské dohody (Maďarsko bylo spojencem hitlerovského Německa), zde procházela maďarsko-polská hranice . Dva dny po dopadení – 20. března 1939 – se zde konaly oslavy u příležitosti obnovení společné hranice těchto dvou zemí. Již od září 1939 - po 4. rozdělení Polska  - a až do června 1941 se však Užhocký průsmyk stal maďarsko-sovětskou hranicí.

Těžké boje se o průsmyk svedly také během druhé světové války během ofenzivy sovětských vojsk. Maďarská a německá vojska zde vybudovala tzv. Arpádovu linii  - na svazích hor byly umístěny mnohakilometrové zákopy, rozmístěno 30 betonových a 60 dřevozemních bunkrů. Po přistoupení v roce 1945  - po skončení druhé světové války - Zakarpatí k Sovětskému svazu se průsmyk opět stal pouze administrativní hranicí Lvovské a Zakarpatské oblasti Ukrajinské SSR , respektive Turkovského a Velkoberezňanského regionu těchto regionů. .

V 60. letech 20. století byla železnice přes Užhocký průsmyk elektrifikována na stejnosměrný proud = 3 kV, ale stále je jednokolejná, neboť její modernizace by vyžadovala rekonstrukci starých a výstavbu nových tunelů.

V současné době (od roku 2017) se pro místní osobní dopravu na průsmyku používají elektrické vlaky na trase Lvov - Sjanky (v Karpatech) a Sjanki - Užhorod / Čop (v Zakarpatí) Lvovské železnice . Na této trase také jezdí denně noční osobní vlak č. 601 Lvov - Solotvyno a zpět - č. 602 Solotvyno - Lvov Ukrzaliznytsia . Hlavní osobní a rychlíky směru Lvov-Čop křižují Karpaty po další kratší a dvoukolejné trase - tunelem pod Beskydským průsmykem .

Poznámky

Literatura

Viz také