| Willa | |
|---|---|
| Willa | |
| Ilustrace Gérarda Duboise k prvnímu vydání příběhu Stephena Kinga "Willa" (šíří časopis Playboy, č. 12/2006, str. 98-99) [1] | |
| Žánr | příběh |
| Autor | Stephen king |
| Původní jazyk | Angličtina |
| Datum prvního zveřejnění |
časopis Playboy (USA, prosinec 2006 ) |
Willa je příběh amerického spisovatele Stephena Kinga , poprvé publikovaný v prosinci 2006 ve Spojených státech v časopise Playboy [1] . V roce 2008 byl příběh publikován ve Spojených státech jako součást sbírky „Just After Sunset“ [2] . Vydáno v ruštině nakladatelstvím "AST" jako součást sbírky " After Sunset " [3] v roce 2011.
David Sanderson, jeden z cestujících, dlouho a neúspěšně čekající na příjezd vlaku na zastávce ve wyomingské divočině, si náhle všimne, že jeho snoubenka Willa Stewartová kamsi zmizela. V obavách o ni se rozhodne odjet do města Crowheart Springs nedaleko nádraží. Ostatní cestující, znudění domněnkou, že ho dívka vzala a nechala, odjíždějící dál stopem, ho od této cesty odrazují, protože „je večer a tady v divočině je někdo horší než kojoti“. David zapomene varování a kráčí tři míle do města. Cestou na něj narazí obrovský vlk, který se náhle vrhne pryč, protože svou práci udělal ze strachu. David cítí, že se něco nedaří, ale tento pocit zůstává latentní.
Když David dorazí na okraj města, intuitivně zamíří k baru s názvem 26 („Není divu. Je to dálnice 26, takže je to logické jméno pro honky-tonka “). Tam najde Willu, jak sedí sama u stolu. Po krátkém rozhovoru si David na výzvu Willy konečně uvědomí, co ho přesně trápí a jaká je ve skutečnosti pravda: jejich vlak vykolejil a všichni jsou mrtví, ale stále čekají na vlak na nádraží, i když uplynulo 20 let...
David a Willa, zpátky na stanici, se snaží ostatním vysvětlit, co se stalo, ale dál lpí na svých iluzích, i když nyní začíná být zjevná jejich skutečná podoba těch, kteří zemřeli při havárii. A mladí lidé se rozhodnou opustit nádraží, které má být, soudě podle nápisu na sloupu, v nejbližší době zbouráno, neboť tato větev je již dávno opuštěná. David a Willa se rozhodnou zůstat v baru 26 a zůstat spolu tak dlouho, jak bude trvat jejich existence bez těla.
David a Willa pomalu tančili po prázdném prostoru a objevovali se v dlouhém zrcadle a ven z něj.
Willa...
- Pšššt. Vaše dítě ještě netancovalo.
Mlčenlivý David zabořil obličej do jejích vlasů a poddal se hudbě. Myslel si, že teď tu zůstanou navždy a čas od času je lidé uvidí. Bar si dokonce může vysloužit pověst strašidelného místa, ale to se s největší pravděpodobností nestane: když lidé pijí a baví se, většinou se o duchy nestarají – kromě těch, kteří pijí sami. Možná někdy před zavíračkou budou mít barman a poslední číšnice (ta nejdůležitější, která rozdává spropitné) pocit, že jsou sledováni. Někdy uvidí hudbu nebo něčí odraz v zrcadlech...
Zavřel oči a tanec pokračoval. Občas se objevily v zrcadle, a když zmizely, byla tam jen stará píseň, která zněla prázdnou síní, osvětlenou září neonových hor.
— Stephen King, Willa [4]| " Po západu slunce " od Stephena Kinga | |
|---|---|
| |
| |