Fahlaviyat ( persky فهلویات , Fahlavīyāt ), také hláskované fahlavi ( فهلوی ) je poezie složená v místních severozápadních íránských dialektech ajazycích regionu Fakhla, který zahrnoval Isfahán , Rey , Nehavjansko , Hamadan ,starověký region Media . Fahlaviyat je arabizovaná forma perského slova „Pahlavi“, které původně znamenalo Parthia , ale nyní začalo znamenat „hrdinský, starý, starověký“ [1] [2] .
Fahlaviyat , který pocházel ze středních dialektů, byl významně ovlivněn perským jazykem , a také měl lingvistické podobnosti s Parthian . Nejstarší čtyřverší fahlaviyat údajně napsal v nehavendském dialektu jistý Abu Abbas Nehavendi [2] .
Kromě fahlavi se někdy k označení dialektové poezie používaly i jiné termíny. Například rāžī/rāzī, které se původně používalo pro básně psané v paprskovém dialektu, bylo později takto zobecněno. Jiné termíny jsou „shahri“ („týkající se města“) a „rāmandī“ („týkající se Ramand, oblasti Qazvin“), ale používají se k označení způsobu, jakým se zpívá dialektová poezie.
Přestože existují jazykové rozdíly mezi fahlaviemi různých regionů, jejich společné morfologické a lexikální rysy vedly k jejich rozšíření na rozsáhlé území táhnoucí se od západu do středu a severu Persie, byly recitovány a zpívany všude, bez ohledu na jejich původ [ 2] .
Důkazy naznačují, že perští súfiové z Bagdádu zpívali během svého obřadu sama v devátém století populární lyrická čtyřverší . Jazyk, ve kterém zpívali, nebyl s největší pravděpodobností arabština , ale místní íránština. Básníci jako Humam Tabrezi a Abdulgadir Maragi psali fahlaviyat [2] .
Následují někteří z autorů, jejichž díla jsou uznávána v obecném žánru fahlaviyat :