Florentine (také „velké vévoda z Toskánska“ nebo „rakouský žlutý diamant“ ) je jedním z nejslavnějších diamantů v evropské historii, nyní ztracený. Byl to světle žlutý diamant s lehce nazelenalým nádechem, vážící 137,45 karátů .
První popis diamantu patří Tavernierovi , který jej v roce 1657 viděl ve florentské pokladnici vévodů Medicejských . Po vymření rodu Medicejských jej zdědili Habsburkové a uložili ho do jejich sbírky v Hofburgu . Ve vřavě, která následovala po svržení Habsburků v roce 1918, byl kámen ukraden a říkalo se, že byl převezen do Nového světa , kde byl rozdělen na několik diamantů.
Existuje několik verzí, jak se Florenťané dostali do držení Medicejských, všechny jsou bez výjimky báječné. Říká se tedy, že kámen vyjednal portugalský guvernér Goa z Vijayanagara Maharaja výměnou za územní ústupky. Jeho dědicové po dlouhých jednáních postoupili kámen vévodovi z Toskánska Ferdinandovi , který pověřil Benátčana Pompea Studentoliho, aby jej uřízl.
Podle jiné verze kámen vytesal v roce 1475 slavný klenotník pozdního středověku Ludovic van Berken pro burgundského vévodu Karla Smělého . Když padl v bitvě u Nancy , jeden ze Švýcarů odstranil kámen z jeho těla a prodal ho v Bernu za florén . Prostřednictvím Janovců se diamant dostal do majetku Lodovica Sforzy , na jehož dvoře pracoval Leonardo da Vinci . Mezi pozdějšími vlastníky kamene tradice jmenuje Fuggery a papeže Julia II .
Po první světové válce a pádu rakouského císařství byl kámen odvezen sesazenou císařskou rodinou do exilu ve Švýcarsku. Někdy po roce 1918 jej ukradla osoba blízká rodině a spolu s ostatními korunovačními klenoty odvezla do Jižní Ameriky. Podle pověstí byl poté převezen do Spojených států, ve 20. letech 20. století přeřezán a dále prodán.
| Historické skvosty | |
|---|---|
| Diamanty a diamanty | |
| safíry | |
| Rubíny | |
| spinely |
|
| Turmalíny | |
| Perla | |