Fofan | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
obecná informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celé jméno | Elia Rogerio de Sousa Pinto | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
byl narozen |
10. března 1970 (52 let) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní občanství | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Růst | 173 cm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Váha | 63 kg | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pozice | pořadač | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Fofan , celým jménem Elia Rogerio de Souza Pinto ( port. Hélia Rogério de Souza Pinto - Fofão , narozen 10. března 1970 v Sao Paulu ) je brazilský volejbalový hráč , účastník pěti olympiád , vítěz her XXIX. olympiády v Pekingu .
Fofan působí v brazilském národním týmu téměř dvě desetiletí, debutovala v národním týmu v roce 1991. Fofan se však dlouho, když byla hlavním vazačem brazilského týmu Fernanda Venturini, do základní šestky nedostal. První šanci prosadit se v národním týmu dostala v roce 1998 na turnaji Grand Prix , v jehož finále Brazilci porazili ruský tým . Poté, co v následujících sezónách vyhrála stříbro z Grand Prix a Světového poháru , zlato z Panamerických her a bronz z olympijských her v Sydney , kde byla uznána jako nejlepší nastavovač, Fofan opustila národní tým v roce 2002 spolu s skupina hráčů, kteří nebyli spokojeni s metodami práce jejího tehdejšího trenéra Marca Motty.
Fofan se do národního týmu vrátil na konci roku 2003, kdy Ze Roberto převzal brazilskou reprezentaci před mistrovstvím světa , ale na olympijském turnaji v Aténách se Elia Souza opět spokojil s rolí náhradníka, protože se vrátila i Fernanda do národního týmu po dlouhé pauze.
Po olympijských hrách v roce 2004 začala Fofan velmi úspěšnou zahraniční klubovou kariéru: tři sezóny hrála za italský tým Sirio z Perugie , se kterým dvakrát vyhrála mistrovství Itálie, Ligu mistrů a dvě remízy Poháru CEV . V roce 2007 se brazilská svazačka přestěhovala do španělského klubu Murcia-2005, se kterým si zahrála i Final Four Ligy mistrů a i přes konečné 4. místo svého týmu byla uznána jako nejlepší svazačka turnaje.
V roce 2006 se Fofan stal kapitánem brazilského národního týmu, který byl aktualizován po hrách v Aténách, které do té doby konečně získaly status jednoho z nejsilnějších týmů na světě. Do hlavní události čtyřletého období, olympijských her v Pekingu , se brazilský tým přiblížil v plné připravenosti a po prohraném jediném utkání za celý turnaj slavil zasloužené vítězství. Pro Fofan byla tato olympiáda již pátou v kariéře, kde byla Brazilka uznána jako nejlepší spojka turnaje. Ze Roberto v souhrnu připustil, že všichni hráči tvořili motor týmu, ale jeho duší byl stále kapitán Fofan [1] .
Začátkem září 2008 proběhlo ve Fortaleze první losování turnaje Final Four za účasti týmů z konfederací Jižní Ameriky a NORCECA . Finálový zápas, který se konal 7. září, ve kterém brazilský tým porazil tým Dominikánské republiky , byl 340. a poslední pro Fofana v národním týmu [2] .
Velká brazilská stavařka poté, co oznámila svůj odchod z národního týmu, hrála dvě sezóny na mistrovství své země za San Cayetana a v létě 2010 přestoupila do Istanbul Fenerbahce , kterému krátce předtím šéfoval brazilský reprezentační trenér Ze. Roberto. V letech 2012-2015 hrála za Rio de Janeiro pod vedením trenéra mužské reprezentace Bernardinha , třikrát se stala šampionkou brazilské superligy a byla uznána jako MVP finále.