Křovina - spadané ( padlé dřevo ) nebo pokácené větve stromů a keřů, používané jako palivové dříví a stavební materiál.
Větve křoví jsou křehké a není třeba je stříhat. Kartáč dobře a rychle hoří, hodí se pro rychlé vaření a ohřev domácího sporáku .
Hlavní nákupní operací při získávání klestu je jeho ruční sběr. Sbírat klestí je dřina, protože je potřeba ujít velké vzdálenosti, soustředit se, ohýbat se, lámat dlouhé větve. Obvykle je sběrači sváženi do tzv. svazků a nosí na zádech člověka nebo tažného zvířete.
V době míru se z klestu, rákosu a koudele vyrábějí fasciny pro přehrady, pro zpevňování cest a jiné drobné stavební práce [1] . Ploty a ploty z proutí se staví z tyčí klestu .
Křovina je užitečná pro rekultivaci půdy . Za účelem fixace roklí a zastavení eroze se klestí pokládají v celých vrstvách od ústí k začátku rokle s tenkými konci nahoru do svahu [2] .
Kromě topení se kleč používá na vojenské překážky . Svazek klestu se zpevní drátem a ze silných svazků se pak postaví fascinující bariéry . Takové svazky se používají k vyplnění prohlubní nebo příkopů [3] .
Ve středověké Evropě platili sběrači klestu daň majiteli konkrétního lesa za právo sbírat v lese klestí. Nechyběly ani profese: lesní hlídač [4] , lesník , hajný , který hlídal les a chytal zloděje .
Sbírka klestu je často zmiňována ve starých příbězích a příbězích . V německém příběhu pro děti Perníková chaloupka šli Jeníček a Mařenka do lesa sbírat dříví. Sbírka klestu je často zmiňována v příbězích Gaufů .
Ve středověku se také často uvádí klestí jako palivo pro upalování kacířů na hranici. Za tímto účelem byly kolem oběti navršeny svazky klestu a po předchozím polití polena olejem je zapálili.