Hugbert (vévoda z Bavorska)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 29. června 2019; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Hugbert
Němec  Hugbert
vévoda bavorský
725–736  _ _
Předchůdce Theudebert nebo Grimoald II
Nástupce Odilon
Narození asi 690
Smrt 736( 0736 )
Rod Agilolfingi
Otec Theudebert
Matka Regintruda
Manžel Rotrud

Hugbert ( Hukbert, Hugober ; německy  Hugbert , anglicky  Hucbert , francouzsky  Hugobert ; zemřel roku 736 ) - vévoda bavorský (725-736) z dynastie Agilolfingů .

Životopis

Hugbert byl synem panovníka Bavorska Theudeberta a jeho manželky Regintrudy [1] . Kolem roku 715 se Hugbert oženil s Rotrudou, dcerou Rathise, budoucího vévody Friulského a krále Langobardů [1] . Po celý život udržoval přátelské vztahy se svým tchánem. Zejména to dokládá stavba oltáře v katedrále Cividale del Friuli , postavená na náklady Hugberta [1] .

Přesné datum smrti vévody Theudeberta není známo. Podle některých předpokladů zemřel na konci 710. let [2] , podle jiných - o něco později, již v první polovině 720. let [3] [4] [5] . Po smrti Hugbertova otce zdědil část Bavorska, která mu patřila [6] [7] . Hugbertův strýc Grimoald II však brzy vyhnal svého synovce z otcova majetku a stal se jediným vládcem vévodství. Hugbert byl nucen hledat útočiště u dvora starosty franského státu Charlese Martela [8] [9] .

Je možné, že se Hugbert také obrátil o pomoc na svého příbuzného, ​​lombardského krále Liutpranda . První, kdo se postavil za vyhnanství, byl vládce království Langobards : napadl majetek Grimoalda II a dobyl několik pevností, které patřily bavorskému vévodovi. Liutprand však neudělal nic víc, aby vrátil moc Hugbertovi. Vládce Langobardů navíc pod záminkou pomoci příbuznému připojil ke svému majetku všechny bavorské země až po Merano [9] [10] [11] . V roce 725 také Charles Martel vystoupil na podporu Hugberta. Podnikl cestu do Bavorska, při které porazil bavorskou armádu v bitvě na břehu Dunaje . Manželka Grimoalda II Pilitruda a její neteř Svanhilda byly odvezeny do Frankie. Ve stejném roce se Svanhilda stala novou manželkou Charlese Martella [12] . S podporou franského majordomu se Hugbert [1] [11] stal novým vládcem Bavorska .

Není přesně známo, kdy Grimoald II zemřel: podle některých zdrojů se tak stalo v roce 725, podle jiných v roce 728, kdy byl Charles Martell donucen podniknout nové tažení do Bavorska, aby potrestal místní rebely [7] [11] [13] . Od té doby se Hugbert stal jediným vládcem Bavorského vévodství [8] [14] .

Po obdržení trůnu díky Frankům se Hugbert stal prvním bavorským vévodou od poloviny 7. století, který nad sebou uznal nejvyšší moc vládců franského státu [11] [14] [15] . Je známo, že za něj byla část zemí na severu Bavorska ( Nordgau ) připojena k franskému státu [10] [16] . Dochovalo se také několik tehdejších bavorských listin, datovaných do let vlády merovejského krále Theodorika IV . [16] . Zároveň se předpokládá, že manželka Karla Martela Svanhilda využila svého velkého vlivu na svého manžela ve prospěch svých bavorských příbuzných [12] .

Hugbert sám, snažící se oslabit svou závislost na Frankech, podporoval svatého Bonifáce při christianizaci Bavorska [1] . Předpokládá se, že v roce 728 Hugbert znovu povolal do Bavorska svatého Corbiniana , který uprchl z vévodství před pronásledováním Grimoalda II. a Pilitrudy. Světec následoval Hugbertovu žádost a jako dříve začal aktivně kázat křesťanství mezi Bavory , kteří žili v okolí Freisingu [1] [14] [17] .

Hugbert zemřel v roce 736 [1] [18] [19] . Jeho žena Rotruda se po smrti svého manžela ujala duchovenstva a stala se abatyší nonnberského kláštera [7] . Novým vládcem Bavorského vévodství se stal Odilon [14] [20] , syn vévody z Alemannie Gottfrieda a neznámé tety Hugbert [19] [21] .

Poznámky

  1. 1 2 3 4 5 6 7 Reiser R. Hugbert (Hucperth)  // Boslův Bayerische Biographie. - Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1983. - Bd. 1. - S. 378. - ISBN 3-7917-0792-2 . Archivováno z originálu 4. března 2016.
  2. Werner M. Adelsfamilien im Umkreis der frühen Karolinger. Die Verwandtschaft Irminas von Oeren a Adelas von Pfalzel. Personengeschichtliche Untersuchungen zur frühmittelalterlichen Führungsschicht im Maas-Mosel-Gebiet . - Sigmaringen: Jan Thorbecke Verlag, 1982. - S. 222-232.
  3. Reiser R. Theudebert  // Boslův Bayerische Biographie. - Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1983. - Bd. 1. - S. 774. - ISBN 3-7917-0792-2 . Archivováno z originálu 4. března 2016.
  4. Reiser R. Regintrud  // Boslův Bayerische Biographie. - Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1983. - Bd. 1. - S. 619. - ISBN 3-7917-0792-2 . Archivováno z originálu 31. ledna 2016.
  5. Bosl K. Guntrud  // Boslův Bayerische Biographie. - Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1983. - Bd. 1. - S. 288. - ISBN 3-7917-0792-2 . Archivováno z originálu 4. března 2016.
  6. Störmer W. Früher Adel. Studien zur politischen Führungsschicht im fränkisch-deutschen Reich vom 8. bis 11. Jahrhundert . — Stuttgart: Anton Hiersemann, 1973.
  7. 1 2 3 Bavaria, dukes  (anglicky)  (odkaz není k dispozici) . Nadace pro středověkou genealogii. Datum přístupu: 17. května 2015. Archivováno z originálu 24. února 2008.
  8. 1 2 Grimoald  // Lexikon des Mittelalters . - Stuttgart: Artemis & Winkler Verlag, 1989. - Bd. IV. — ISBN 3-7608-8904-2 .
  9. 1 2 Spindler M. Handbuch der bayerischen Geschichte. s. 160-164, 200-203
  10. 1 2 Menghin Wilfried. Zemři Langobarden. Archaologie und Geschichte . — Stuttgart: Konrad Theiss Verlag. — S. 196.
  11. 1 2 3 4 Riezler SR von.. Grimoald // Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). — bd. 9.- Lpz. : Duncker & Humblot, 1879. - S. 700-701.  (Němec)
  12. 1 2 Agilolfinger (Agilulfinger)  // Lexikon des Mittelalters. - Stuttgard: Artemis & Winkler Verlag, 1980. - Bd. I. - ISBN 3-7608-8901-8 .
  13. Bosl E. Grimoaid (Crimolt)  // Boslův Bayerische Biographie. - Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1983. - Bd. 1. - S. 275. - ISBN 3-7917-0792-2 . Archivováno z originálu 4. března 2016.
  14. 1 2 3 4 Spindler M. Handbuch der bayerischen Geschichte. s. 161, 163
  15. Leidinger G. Agilolfinger  // Neue Deutsche Biographie . - 1953. - Bd. 1. - S. 94-95.
  16. 1 2 Lebec S. Původ Franků. století V-IX. - M .: Scarabey, 1993. - S. 223. - ISBN 5-86507-022-3 .
  17. Becher K. Corbinian  // Neue Deutsche Biographie. - 1957. - Bd. 3. - S. 355-356.
  18. Salcburské letopisy (rok 738).
  19. 1 2 Jarnut J. Odilo  // Neue Deutsche Biographie. - Berlin: Duncker & Humblot, 1998. - Bd. 19. - S. 419.
  20. Blum W. Odilo (Oatilo)  // Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon . — Bautz: Herzberg, 1993. — Bd. VI. Archivováno z originálu 23. ledna 2011.
  21. Odilo  // Lexikon des Mittelalters. - Stuttgart: Artemis & Winkler Verlag, 1993. - Bd. VI. — ISBN 3-7608-8906-9 .

Literatura