| Viktor Trofimovič Čumakov | |
|---|---|
| Datum narození | 25. srpna 1932 nebo 1932 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 17. listopadu 2012 nebo 2012 [1] |
| Místo smrti | |
| Státní občanství | SSSR → Rusko |
| obsazení | romanopisec , sociální aktivista |
| Jazyk děl | ruština |
| Oficiální stránka | |
Viktor Trofimovič Čumakov ( 25. srpna 1932 , obec Čerepanovo , Pokrovskij okres , Území středního Volhy [2] - 17. listopadu 2012 , Moskva ) – ruský spisovatel, publicista, veřejná osoba, „hlavní jofikátor Ruska a post- Sovětský prostor“, předseda Svazu jofikátorů Ruska, člen Mezirezortní komise pro ruský jazyk při vládě Ruské federace [3] , člen Svazu spisovatelů Ruska , konzultant, redaktor a dlouholetý autor knihy časopis " Národní vzdělávání " [4] .
Narozen 25. srpna 1932 v obci Čerepanovo , Pokrovskij okres , Území středního Volhy (nyní Novosergievskij okres , Orenburský kraj ; před revolucí byly tyto regiony součástí Orenburské gubernie ) [2] v rodině farmáře, člen Všesvazové komunistické strany bolševiků od roku 1919 Trofim Nikiforovič Chumakov [5]
V roce 1951 absolvoval První mužskou střední školu. V. I. Lenina (dnes již klasické gymnázium č. 1 města Uljanovsk) v Uljanovsku [6] se zlatou medailí [5] , načež vstoupil do hydroenergetického oddělení Moskevského energetického institutu , které úspěšně dokončil v roce 1957 [ 7] .
Více než 30 let pracoval v organizacích Ministerstva energetiky a elektrifikace , podílel se na výstavbě největších vodních elektráren v SSSR i v zahraničí, včetně vodních elektráren Kairakkum , Asuán (Egypt) a Eufrat (Sýrie) . [7] .
Svůj volný čas věnoval psaní. Poté byly napsány jeho příběhy „Hymn“ a „Hypocrisy“ [5] . Zároveň se zabýval problémy s diakritikou ruských písmen, aktivně obhajoval návrat písmene „e“ do tisku [7] .
V 90. letech se začal pravidelně objevovat v dobovém tisku, od roku 1997 úzce spolupracuje s nejstarším časopisem v Rusku „ Vzdělávání lidí “ [5] , publikuje články o problematice diakritiky, historii Ruska a Ruská literatura [7] . Spolupracoval s E. V. Pchelovem , kandidátem historických věd .
Od prosince 1998 - člen Společnosti milovníků ruské literatury [5] .
V roce 2001 byl přijat do Svazu spisovatelů Ruska [5] .
V říjnu 2002 uspořádal „První světovou výstavu Yofikation“, na které bylo vystaveno více než 700 položek. Výstava fungovala téměř 2 roky [8] .
Inicioval sestavení slovníku "On e ends." V únoru 2003 byl za pomoci kandidáta historických věd E. V. Pchelova a dalších nadšenců ruské a postsovětské yofifikace sestaven seznam 147 slov a zveřejněn na internetu [9] .
V létě 2004 organizoval a vedl Svaz Yofikátorů Ruska [5] , snažil se zavést písmeno „ё“ do povinného používání v moderní psané ruštině [7] .
V březnu 2005 mu byla udělena medaile „50. výročí moskevské městské organizace Svazu spisovatelů Ruska“ [5] .
V roce 2005 vydalo nakladatelství "Vzdělávání lidí" knihu "Místo e je chyba tisknout e!". Toto vydání obsahuje slovníky pro použití písmene ё v obecných podstatných jménech a vlastních jménech [5] .
Jak napsal Arsenij Zamostyanov v roce 2006 [10] :
V kampani za písmeno „ё“ je Čumakov vášnivý a vynalézavý. Veškeré své přirozené umění využívá ve prospěch sedmého písmene naší abecedy. A noviny jsou plné fotografií Viktora Čumakova v klobouku se širokou krempou a s chytlavými pobuřujícími titulky: „Mňam, vrať dopis“ e „!“. Ctihodní profesoři kroutí ústa a Viktor Trofimovič se usmívá: hlavní věcí je zvyknout veřejnost na skutečnost, že písmeno „ё“ existuje. Nyní se televize nevyhýbá nešťastnému písmenku v titulcích a v opravené verzi vycházejí stovky knih.
Viktor Trofimovič daroval největší pokoj svého bytu na ulici Streletskaja pro výstavu Yofification. Všichni byli pozváni na bezplatnou výstavu. Tato událost zapůsobila na Moskviče silou nezištného nadšení a stala se důležitým vítězstvím pro Yofikator. Hostům výstavy byly představeny stovky exponátů – knihy, noviny, etikety, hračky, kuriózní fotografie a nejrůznější věcičky spojené s písmenem „ё“. Po celý rok přijímal Viktor Chumakov hosty a doplňoval svou sbírku. Nezapomněl ani na školáky, navštěvující školy v Moskvě a Moskevské oblasti.
Dne 27. června 2006 byl na příkaz ministra školství a vědy představen Meziresortní komisi pro ruský jazyk. Pro její návštěvní zasedání dne 13. dubna 2007 připravil dotaz na povinné používání písmene ё ve vlastních jménech. Při této příležitosti byl dne 3. května 2007 vydán zvláštní příkaz ministra č. AF-159/03 [5] .