| šejk | |
|---|---|
| Angličtina Šejk | |
| Žánr | Historická romance |
| Autor | Edith Maud Hull |
| Původní jazyk | Angličtina |
| Datum prvního zveřejnění | 1919 |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
The Sheik je román anglické spisovatelky Edith Maud Hull , poprvé vydaný v roce 1919. Byl to první ze série románů napsaných Hullem odehrávajících se v poušti. Kniha oživila téma „pouštní romance“ v žánru romantického románu [1] . Novinka se stala bestsellerem a nejoblíbenější ze spisovatelčiných knih. Podle románu byl natočen stejnojmenný film s Rudolfem Valentinem v hlavní roli .
Román začíná scénou na plese v hotelu v alžírském městě Biskra . Dívka jménem Diana Mayo plánuje odjet na měsíc na cestu pouští ve společnosti jediného arabského průvodce. Tuto myšlenku nikdo neschvaluje a lady Conwayová takovou touhu připisuje Dianině „skandální“ výchově: matka zemřela při porodu, otec spáchal sebevraždu ze smutku, v důsledku čehož dívka vyrůstala v takové svobodě, kterou jen chlapci používané v těch dnech.
Než se Diana vydá na cestu, ještě jednou se ukáže její charakterová nezávislost, když odmítne nabídku k sňatku s vysvětlením, že neví a nechce vědět, co je láska. Cesta pouští končí dostatečně rychle: dívku unese šejk Ahmed Ben Hassan. Ukázalo se, že dirigent byl podplacen.
Ahmed přivede Dianu do svého stanu a znásilní (to se děje za textem mezi druhou a třetí kapitolou) [2] . Diana stráví několik měsíců v Ahmedově zajetí, je pravidelně zneužívána a přemítá o své nenávisti vůči šejkovi a sobě samé. Nakonec je jí dopřána určitá volnost a začne jezdit s Ahmedovým sluhou Gastonem. Jednoho dne se Dianě podaří Gastona oklamat a odjet. Ahmed ji rychle předběhne, ale na cestě zpět do tábora si náhle uvědomí, že je do šejka zamilovaná. Dívka se nemůže přiznat: Ahmed tvrdí, že láska je nudná, a pokud se dozví o citech, odežene ji.
Postupem času se Diana vyrovná s Ahmedovým zneužíváním a získá zpět jeho důvěru. Je jasné, že se k ní šejk chová špatně, protože je Angličanka, ale konkrétní důvod není jasný. Nakonec je Dianě dovoleno znovu jezdit, ale je unesena jiným šejkem. Když se o tom Ahmed dozví, uvědomí si, že je také zamilovaný do Diany, a jde za ní. Vrací dívku, ale je vážně zraněn v boji. Diana se opět v Ahmedově stanu od jednoho a jeho přátel dozvídá, proč šejk nenávidí Angličany: jeho otec, který byl Angličan, se choval strašně špatně k jeho španělské matce a Ahmed přísahal pomstu celému anglickému národu.
Když se Ahmed zotaví, informuje Dianu, že ji nechá jít. Rozčílí se, zvláště když šejk přizná, že to dělá z lásky; nemůže dopustit, aby s Dianou bylo špatně zacházeno. I když ho prosí, aby si to rozmyslel, a také vyzná lásku, Ahmed stojí pevně. Diana v zoufalství popadne revolver a pokusí se zemřít stejně jako její otec. Ahmed vytáhne revolver, kolem proletí kulka. Drží dívku blízko sebe a říká, že ji nikdy nepustí. Kniha končí vášnivým vyznáním vzájemné lásky.
„The Sheikh“ pokračuje v tradici orientalismu v díle britských spisovatelů, včetně George Byrona (báseň „Gyaur“, 1813) a Richarda Burtona (překlad příběhů „ Tisíc a jedna noc “, 1885) [3] . Román se také drží základní šablony milostného románu: vykoupení „ztraceného“ muže silou ženské lásky. „Pouštní románek“ jako téma žánru byl průkopníkem Robert Hichens a Kathleen Rhodes, ale „The Sheik“ se stal jeho hlavním a nejvlivnějším oživením [4] .
Hullova próza silně využívá sentimentální slovník a úzce se zaměřuje na emocionální stavy, které se obecně vyskytují v žánru romantického románu.
Spisovatel dovedně vytváří živé popisy, ale často je kazí kvůli dodržování stereotypů.
Během své historie byl The Sheikh kontroverzní, i když obsah se v průběhu času měnil. Když kniha vyšla, byla považována za erotický román a v tisku byla opakovaně popisována jako „šokující“ a „jedovatě obscénní“ [5] .
V uplynulých desetiletích, román byl těžce kritizován pro jeho základní spiknutí nápad, že znásilnění vede k lásce [6] [3] . S tím souvisely i další kritizované postoje: že pro ženy je sexuální podrobení nezbytným a přirozeným stavem; že znásilnění lze ospravedlnit následným sňatkem. Spousta kritiky je věnována různým orientalistickým a koloniálním prvkům: fakt, že mezi Angličankou a Arabem vlastně nebyla žádná mezirasová láska a znásilnění je přípustné, pokud je násilník Evropan, nikoli Arab [6] . Zápletka podrobení ženy se silnou vůlí ve filmu Šejk byla přirovnávána k filmu Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy .
Kritika od ostatních spisovatelů byla zdrženlivá. Bylo poznamenáno, že spisovatelky Hullovy doby využívaly již zavedeného žánru orientalistického románu, aby daly průchod feministickým myšlenkám a očekávaly reakci především ženského publika. V takových románech vystupují ženy jako hlavní postavy; v Šejkovi se čtenář spojí s Dianou, nezávislou a odvážnou ženou, a Hull svůj příběh zakončí pouze konvenčním koncem. Pár v The Sheik navíc zjevně skončí životem v poušti – což je další odchylka od typického vzoru, kdy románek končí tím, že se protagonisté cítí dobře v domovech nebo na statcích anglických aristokratů [3] .
Román ukazuje silný kontrast mezi relativní svobodou evropských žen a skutečným zotročením jejich sester z Blízkého východu. A ačkoli o tom Hull píše na začátku a poté, jak se akce vyvíjí, se Diana podvolí Ahmedovi, téma se stává odrazem myšlenek současných autorových sufražetek .