Já, babička, Iliko a Illarion
| Já, babička, Iliko a Illarion |
|---|
| náklad. მე, ბებია, ილიკო და ილარიონი |
| Žánr |
román |
| Autor |
Nodar Dumbadze |
| Původní jazyk |
gruzínský |
| Datum prvního zveřejnění |
1960 |
| Následující |
Vidím slunce |
„Já, babička, Iliko a Illarion“ ( gruzínsky მე, ბებია, ილიკო და ილარიონი ) je román vydaný v
gruzínském jazyce 9 Nodar , Dumbad od nakladatelství Gruzie 1 .
V roce 1964 vydalo tbiliské nakladatelství „Literature da helovneba“ překlad do ruštiny od Zuraba Akhvledianiho, po kterém byl román široce uznáván nejen v Gruzii, ale v celém SSSR. V roce 1966 obdržel Dumbadze cenu Lenin Komsomol za příběhy „Vidím slunce“ a „Já, babička, Iliko a Illarion“ [1] .
Recenze
Od dětství až dodnes mě fascinuje „Já, babička, Iliko a Illarion“ – věc, která spojuje neslučitelné: naprosto bláznivý humor, až groteskní – a tichou, nevtíravou lyriku, které dohromady tvoří metaforu plynoucího času, zanechání nesmazatelných stop v prostoru paměti.
Danila Davydov [2]
První román spisovatele - "Já, babička, Iliko a Illarion", vydaný v roce 1960 a prodchnutý duchem neorealismu, vzbudil mezi čtenáři velký zájem. Reprodukce života gruzínské vesnice za Velké vlastenecké války a vyprávění o nevinných, někdy až naivních dobrodružstvích jejích obyvatel – na první pohled lehký, humorný text – je prodchnut hlubokým smutkem. Smích jako ochranná maska skrývá bezmeznou lidskou bolest: život chlapce vyrůstajícího bez rodičů odhaluje tragédii války, lidskou impotenci, neschopnost zabránit bolesti a prázdnotě, kterou válka přináší. Za hořkým smíchem jsou globální otázky: proč je potřeba válka? na co lidé umírají? Jak válka ovlivňuje život mladé generace? Smutný humor je charakteristický i pro další texty Nodara Dumbadzeho vzniklé v 60. a 70. letech.
I. Ratiani [3]
Děj
V gruzínské vesnici v Guria [a] žije chlapec Zuriko. Je sirotek a žije s babičkou. Špatně se učí, ale to mu nebrání zůstat veselý a citlivý. Události začínají v roce 1940, kdy Zuriko končí 6. třídu, a pokračují až do roku 1950 (?), kdy Zuriko promuje na univerzitě.
Obsah podle kapitol
- BABIČKA. Zuriko už týden nechodí do školy a je přivolán lékař, aby dostal potvrzení o fiktivní nemoci. Doktor rychle odhalí simulanta, vypije sklenici vodky a odejde.
- LOV. Illarion a Zuriko jdou lovit zajíce. Na lovu tvrdě pijí, Hilarion omylem zabije psa Zuriko - Murada. Večer pochovají psa a uspořádají probuzení.
- KREV ZA KREV. Iliko žádá Illariona o tři libry vína, on odmítá. V noci se Iliko pokouší ukrást víno, ale padne do pasti, kterou nastražili Illarion a Zuriko. Vše končí přátelským pitím.
- HLÍDAČ Zuriko vyleze na plantáž JZD a sedíc na vrcholu stromu (jako v textu) se občerstvuje hrozny. Při tom ho přistihne Iliko, který pracuje jako hlídač JZD. Aby Iliko nezradil svého přítele a zároveň ukázal svou horlivost nadřízeným, vydává svou vlastní kozu za zloděje.
- VALNÁ HROMADA. Zuriko vystupuje na valné hromadě JZD a navrhuje „odvolat předsedu a zvolit nového – kdo by bydlel blíže úřadu“.
- BURKA, BOTY A PONOŽKY. Zima 1941-1942. Obec sbírá dary pro Rudou armádu. Iliko jí dává plášť, Illarion - nové boty a babička plete vlněné ponožky.
- LITERÁRNÍ VEČER. Zuriko skládá milostné básně a čte je Iliko a Illarion.
- PRVNÍ LÁSKA. Zuriko je zamilovaná do Meriina spolužáka. Kamarád mu pomáhá sestavit bombastický milostný dopis. Kvůli nedorozumění to Meri dá své babičce jako poznámku od učitele Zuriko.
- JEDENÁCT LUSŮ KUKUŘICE. Iliko čeká na porod jeho milovaného prasete Serapiona. Její budoucí selata předem vymění za kukuřici. Dojde k neštěstí a prase porodí dvanáct mrtvých selat. Přátelé je slaví.
- OSVĚDČENÍ O SPLATNOSTI. Jaro 1945. Zuriko dokončí školu, dostane certifikát se solidními trojkami a odjíždí do Tbilisi, aby vstoupila na univerzitu.
- VLAK. Zuriko jde do Tbilisi. V autě on a další cestující vesele popíjejí vodku, pak usnou a ve snu vidí svou babičku, Iliko a Illarion.
- CO JE DŮM. Zuriko studuje ekonomickou fakultu a pronajímá si pokoj od tety Marthy. Žije bez povolení k pobytu a správce domu Domenty ho odvede na policii. Cestou jdou do restaurace. Domentiy si je jistý, že večeří na účet Zuriko, opije se a usne. Zuriko zaplatí z peněz správce domu a nosí ho spát ve své posteli.
- KOHO VIDÍM! Večer Zuriko vypráví tetě Martě příběh o tom, jak chtěli s Illarionem v noci jíst třešně u Iliko a Iliko střílel sůl a zranil Illariona. Druhý den ráno přichází na návštěvu Zuriko z vesnice Illarion.
- DALŠÍ JEDNOOKÝ. Illarion bolí oko. Zuriko ho vezme k soukromému lékaři. Z doktora se vyklube šarlatán. Opijí se. Sanitka odváží Illariona do nemocnice, kde ho operují a zavedou skleněné oko.
- AHOJ, ILLARION! Illarion se vrací do vesnice a velmi se bojí, že Iliko bude zesměšňovat jeho skleněné oko. Bez posměchu se to neobejde, ale přátelství přebírá vládu.
- CIRA. Zuriko studuje s krásnou modrookou dívkou jménem Cira. Cira mu vyzná lásku, ale Zuriko není připravena jí odpovědět stejným způsobem.
- SHIOMGVIME. Studenti jedou na exkurzi do kláštera Shiomgvime. Po prohlídce se všichni opijí. Zuriko se užaslé Cire přizná, že miluje Meri, která zůstala ve vesnici.
- PALIVOVÉ DŘÍVÍ. Někdo krade dříví od Iliko. Aby Iliko potrestal zloděje, naplní palivové dříví dynamitem (!). Brzy se Illarion zabývá měsíčním svitem a jeho kotel exploduje z části palivového dříví.
- POKLAD. Zuriko přijíždí do vesnice na letní prázdniny. Spolu s Illarionem hodí do vinice Iliko džbán s poznámkou, která informuje o zakopaném pokladu. Celý týden Iliko zuřivě vykopává a kamarádi si z něj dělají legraci.
- PAQUISO. Kráva jménem Pakizo zestárla a přátelé se ji rozhodnou předat „na obrobky“. V místě sklizně kráva umírá přímo na váze. Zuriko vystuduje univerzitu a vrátí se do vesnice. Sní o tom, že si postaví dům, ožení se s Mary a vychová 12 dětí. V den jeho příjezdu umírá jeho babička.
Postavy
- Zuriko (Zurab Vashalomidze), gruzínský chlapec
- babička Olga , babička Zuriko
- Iliko (Iliko Chigogidze), soused Zuriko
- Illarion (Illarion Shevardnadze), soused Zuriko
- Meri , Zurikova spolužačka
- Tsira , dívka, se kterou Zuriko studuje v Tbilisi
Adaptace
V roce 1963 byl propuštěn stejnojmenný film , založený na tomto románu ve filmovém studiu „Georgia-Film“ režiséra Tengize Abuladze [4] .
Představení podle románu byla uvedena zejména v divadle Mossovet [5] , kde roli Iliko hráli Sergej Jurský [6] a Alexandr Lenkov a Bábuška [5] Olga Ostroumová ; stejně jako v Moskevském divadle mládeže , kde Lija Achedžakova hrála Babičku (v roce 1973) [7] .
Poznámky
Komentáře
- ↑ Jméno obce se v románu neuvádí. To je však Khidistavi , kde Dumbadze jako dítě trávil hodně času. V obci se nachází pamětní muzeum spisovatele a jeho místa jsou v textu reprodukována s dokumentační přesností.
Zdroje
- ↑ Laureáti ceny Lenin Komsomol "Spark" 22. května 1966, strana 26
- ↑ Danila Davydov Od mýtu k lásce Archivní výtisk z 5. března 2016 v časopise Wayback Machine "Friendship of Peoples" 2014, č. 4
- ↑ I. Ratiani, z gruzínštiny přeložila Irina Modebadze Moderní gruzínský literární proces Archivní kopie ze dne 13. dubna 2016 na Wayback Machine , časopis Otázky literatury 2015, č. 2
- ↑ Světové dějiny. Kronika lidstva. XX století. (Školní encyklopedie) Kniha 2. Strana. 68 - Olma-Press, 2004 . Získáno 29. července 2015. Archivováno z originálu dne 4. března 2016. (neurčitý)
- ↑ 1 2 Divadlo. Moskevská městská rada: Já, babička, Iliko a Illarion . Získáno 29. července 2015. Archivováno z originálu 7. srpna 2015. (neurčitý)
- ↑ Sergej Jurskij slaví 80. narozeniny. (nedostupný odkaz) . Získáno 29. července 2015. Archivováno z originálu 10. května 2015. (neurčitý)
- ↑ Leah Akhedzhakova - vytrvalý cínový vojáček - Divadelník . Získáno 29. července 2015. Archivováno z originálu 5. března 2016. (neurčitý)