Benveniste, Emil

Emil Benveniste
fr.  Emile Benveniste
Datum narození 27. května 1902( 1902-05-27 ) [1] [2] [3]
Místo narození
Datum úmrtí 3. října 1976( 1976-10-03 ) [1] [4] [2] […] (ve věku 74 let)
Místo smrti
Země
Vědecká sféra lingvistika
Místo výkonu práce
Alma mater
Ocenění a ceny Volney Prize [d] ( 1937 )

Emile Benveniste ( fr.  Émile Benveniste ; 27. května 1902 , Aleppo  – 3. října 1976 , Paříž ) je francouzský lingvista, jeden z vynikajících lingvistů 20. století. Práce na indoevropských studiích, obecné teorii jazyka, typologii , lexikální a gramatické sémantice .

Životopis

Narozen ve městě Aleppo (v té době na území Osmanské říše ) v židovské rodině sefardského původu. Rodina Benveniste dala judaismu za pět století své historie mnoho významných rabínů a náboženských spisovatelů.

Otec zamýšlel pro Emila dráhu rabína , a aby získal lepší náboženské vzdělání, poslal syna do Marseille . Tam se mladík seznámil s významným indologem lingvistou Sylvainem Levym a na jeho doporučení odjel studovat do Paříže.

V Paříži studoval na Sorbonně a na Vyšší praktické škole ; jedním z nejslavnějších studentů byl Antoine Meillet , který byl v roce 1937 nahrazen profesorem na Collège de France . Tajemník Pařížské lingvistické společnosti (od roku 1959).

Příspěvek k vědě

Benveniste, který nepatřil k žádné z hlavních lingvistických škol své doby, (v mnoha ohledech navazující na linii Meilleta) syntetizoval myšlenky strukturalismu s komparativními historickými studiemi  – ale na rozdíl od klasických komparativistů (a ještě více klasických strukturalistů) studie struktury a evoluce jazyka považoval za nutné ponořit se do širšího kontextu výzkumu duchovní kultury a „kulturních konceptů “. V tomto ohledu lze Benvenisteho dílo považovat za přímé předchůdce etnolingvistických a kognitivních trendů v moderní lingvistice i moderní gramatické typologie.

Zásadně přispěl k indoevropštině, zobecnil vzorce struktury indoevropského kořene a popsal pravidla indoevropské nominální slovotvorby. Studoval zejména íránské , indoárijské a anatolské jazyky . Sestavil inovativní „Slovník indoevropských sociálních pojmů“ ( 1970 , ruský překlad 1995 ), ve kterém se pokusil rekonstruovat sociální systém Indoevropanů podle jazyka.

V malých pracích různých let (byly shromážděny ve dvou svazcích esejů „Problémy obecné lingvistiky“, 1966 a 1974 ; první z nich vyšel v ruském překladu) se dotkl širokého spektra problémů v teorii jazyka , nabízející originální a inovativní výklad mnoha problémů - zejména rovinový model jazyka, subjektivita v jazyce, sémantika osobních zájmen a slovesných časů, vztažná větná typologie atd. Tyto práce položily základy teorie deixis , komunikativní gramatiky jazyka, teorie diskurzu a řady dalších ustanovení, která znamenala odklon od strukturalistických modelů jazyka ve prospěch „antropocentrické » lingvistiky; některé tyto myšlenky Benveniste byly v souladu s pozdějšími pracemi R. Jacobsona .

Hlavní práce

ruské překlady:

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Émile Benveniste // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  2. ↑ 1 2 Archiv výtvarného umění – 2003.
  3. ↑ Émile Benveniste // Annuaire prosopographique: la France savante
  4. ↑ Brozović D. , Ladan T. Émile Benveniste // Hrvatska enciklopedija  (chorvatsky) - LZMK , 1999. - 9272 s. — ISBN 978-953-6036-31-8
  5. ↑ Seznam profesorů College de France

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie