Železnice Slovenskej republiky | |
---|---|
Slovák Železnice Slovenskej republiky | |
Typ | státní podnik |
Základna | 1993 |
Předchůdce | Československé dráhy |
Umístění | Slovensko Bratislava , st. Klemensová, 8 |
Průmysl | doprava |
produkty | údržba infrastruktury železniční sítě |
obrat | |
Provozní zisk | 459,245 milionů EUR ( 2014) [1] |
Čistý zisk | ▼ 4,832 milionu EUR ( 2014) [1] |
Počet zaměstnanců | |
webová stránka | www.zsr.sk (slovensky) |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Slovenské železnice ( slovensky Železnice Slovenskej republiky, ŽSR ) jsou státní podnik , který spravuje železniční dopravní infrastrukturu na Slovensku .
Založena 1. května 1993. Předtím na území bývalého Československa provozovaly dráhy Československé státní dráhy . Až do roku 1996 měla společnost de facto monopol na železniční dopravu v zemi [3] .
V roce 2002 byla rozdělena na dvě části: železniční infrastruktura zůstala v útvaru stejnojmenné společnosti a řízení dopravy přešlo na společnost "Železničná spoločnosť, as" . Ta se v roce 2005 opět rozdělila: Železniční spoločnosť Slovensko , as (ZSSK) převzala osobní dopravu, [4] zatímco nákladní doprava byla převedena na Železničnú spoločnosť Cargo Slovakia, as (ZSSK Cargo / ZSCS) [5] .
V čele ŽSR stojí představenstvo a generální ředitel.
Železnice se stala důležitým předpokladem hospodářského a sociálního rozvoje Rakouska-Uherska. V roce 1837 byla zahájena výstavba první evropské železnice, která se stala pravděpodobnou hrozbou pro exportní trh zemědělských produktů a dřeva na západním Slovensku. Vznikla firma na stavbu koněspřežné dráhy, která spojovala pět měst mezi Bratislavou a Trnavou . Konka fungovala až do 70. let 19. století. Od roku 1854 začal stát převádět výstavbu železnic do rukou soukromých společností [6] .
V roce 1867 bylo v Maďarsku založeno ministerstvo dopravy a veřejných prací. Jejím hlavním cílem byly dopravní stavby nezávislé na Rakousku . Pod jeho záštitou byla v letech 1867 až 1873 na dnešním území Slovenska položena řada železničních tratí:
Soukromý kapitál nemohl financovat takový objem výstavby a již v roce 1868 Maďarsko pokračovalo ve výstavbě tratí na vlastní náklady.
Neúspěch vídeňské burzy byl začátkem hospodářské krize v první polovině 70. let 19. století. Výstavba drahých železničních tratí se zastavila, nicméně byly vytvořeny podmínky pro výstavbu soukromých místních tratí.
Po vzniku Československa bylo nutné reorganizovat železniční síť v souladu s novými hranicemi. Jedinou efektivní tratí zůstala trať Košice-Bogumín. Stát se rozhodl převzít správu všech soukromých linek a rozšířit stávající síť. K dalšímu rozvoji železničního průmyslu přispěla konkurence ze strany silniční nákladní dopravy. Rychlost nákladních vlaků byla zvýšena na 70 km/h.
Po druhé světové válce byla ve znovusjednoceném Československu naléhavým úkolem obnova železniční sítě. V roce 1948 začalo období komunismu – všechny soukromé dráhy byly znárodněny. Železniční síť byla rozšířena na jih Slovenska, byla provedena elektrifikace tratí.
V 70. a 80. letech 20. století začal železniční průmysl na Balkáně upadat. Bylo to způsobeno nejen stavem ekonomiky, ale také rozšiřováním jednotlivých vozidel a rozsáhlým přechodem od uhlí k zemnímu plynu. Za takových podmínek vznikly ŽSR. Stalo se tak 1. ledna 1993 po vyhlášení samostatnosti Slovenskem. S dotacemi do průmyslu se už nepočítalo, státní podnik se měl stát soběstačným. Plánovalo se zvýšení podílu železnice na přepravním trhu, ale vzhledem ke složité situaci byla společnost téměř okamžitě nucena spojení na některých tratích uzavřít. Hlavním strategickým cílem bylo získat přístup na obchodní trhy Evropské unie a využít výhodnou polohu Slovenska a jeho turistickou atraktivitu [3] .