| Mezio Agostini | |
|---|---|
| Datum narození | 12. srpna 1875 |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 22. dubna 1944 (ve věku 68 let) |
| Místo smrti |
|
| Země | Itálie |
| Profese | klavírista, skladatel a hudební pedagog |
| Nástroje | klavír |
| Žánry | opera |
Mezio Agostini ( italsky: Mezio Agostini ; 12. srpna 1875 , Fano - 22. dubna 1944 , tamtéž) byl italský pianista, skladatel a učitel hudby.
Vystudoval Rossiniho hudební lyceum v Pesaru ( 1894 ), žák Maria Vitaliho (klavír), Carla Pedrottiho a Artura Vanbianchiho (skladba). Od roku 1900 byl učitelem harmonie na téže vzdělávací instituci, v roce 1909 vedl benátskou konzervatoř a dostal přednost před Ottorinem Respighim a Ildebrandem Pizzettim . Agostini vedl konzervatoř 30 let a vedl ji těžkým obdobím zotavení po první světové válce (v letech 1917-1918 bylo vyučování přerušeno, protože frontová linie prošla blízko města); v roce 1926 pod vedením Agostiniho debutoval studentský orchestr konzervatoře. Koncem 30. let se však kvůli sílícím italsko-německým vazbám a eskalaci sociálního napětí situace kolem konzervatoře vyhrotila a v roce 1939 byl Agostini vyhozen pro „profesní nevhodnost“ [1] . Mezi Agostiniho žáky patří Erardo Trentinaglia .
Agostiniho skladatelské dědictví zahrnuje několik oper, včetně Job a Marie ( italsky Jovo e Maria ; 1896 , na černohorská témata), věnovaných sňatku italského korunního prince (budoucího krále Viktora Emanuela III .) s černohorskou princeznou Elenou. Agostini také psal symfonickou, komorní a vokální hudbu. Jako pianista je známý především svou účastí v klavírním triu spolu s houslistou Mario Cortim a violoncellistou Gilberto Crepaxem .
V jeho rodném městě Agostini Fano je po něm pojmenován městský komorní sbor.