Trh alternativních investic ( AIM ) existuje od roku 1995 na londýnské burze cenných papírů (LSE), aby poskytoval financování novým rostoucím společnostem a poskytoval jim výhody při vydávání cenných papírů a prostředky k obratu akcií společnosti. AIM patří k tzv. alternativním obchodním platformám , vytvořeným speciálně pro usnadnění přístupu k financování pro mladé, rostoucí společnosti. V některých případech investoři nehledí ani tak na historii a finanční výkonnost, jako spíše na vyhlídky a rozvojový potenciál společnosti.
Původně byl AIM vytvořen pro britské společnosti, ale během několika posledních let se okruh přitahovaných účastníků výrazně rozšířil. Od roku 2005 se AIM stal jedním z centrálních trhů v Evropě. Společnosti, které se obracejí na AIM, jsou zejména:
Trh AIM poskytuje kotovaným společnostem řadu dalších jasných výhod. Zejména přítomnost na této stránce umožňuje emitentovi zvýšit svou kapitalizaci (podle některých odborníků o 60–70 %). Nabídka na AIM poskytuje představu o skutečné tržní hodnotě společnosti. Se vstupem na trh se zvyšuje status společnosti a míra důvěry v ni, vytváří se správný investiční image. Vstup do obchodování na AIM může být prvním krokem k oficiální kotaci na hlavním patře londýnské burzy, což znamená přilákání finančních zdrojů ze strany společnosti v mnohem větším objemu. Na rozdíl od hlavního patra LSE nemá emitent pro přijetí do AIM požadavky na minimální výši kapitalizace. Historie emitenta není speciálně studována. AIM nevyžaduje, aby akcie emitenta byly dříve veřejně obchodovány nebo obchodovány.
Minimální formální požadavky AIM: akcie nesmí být omezeny na volný oběh a musí být možné nabízet neurčitému okruhu osob. Další podmínkou je vykazování v souladu s US GAAP , UK GAAP nebo Mezinárodními účetními standardy . Kromě toho musí emitent prokázat přiměřenost provozního kapitálu po dobu nejméně 12 měsíců od přijetí k obchodování. Přijetí k obchodování na AIM není možné bez jmenování nomáda (nominálního poradce) emitentem, který určuje možnost přijetí akcií k obchodování, a brokera . Podle pravidel Alternativního investičního trhu pověřený orgán na trhu cenných papírů ani burza nekontroluje předložené doklady a spoléhá se výhradně na posouzení nomáda. V případě kladného hodnocení nomáda burza rozhodne o přijetí k obchodování a emitent spolu s nomádem zahájí přípravu podkladů pro přijetí a umístění na AIM. Deset pracovních dnů před očekávaným datem přijetí předloží emitent burze oznámení o předběžné přihlášce. Měl by obsahovat základní údaje o společnosti: jméno a sídlo emitenta, druh činnosti, údaje o cenných papírech, managementu, hlavních akcionářích , jméno a sídlo nomáda a makléře. Poté, tři pracovní dny před očekávaným datem přijetí, emitent předloží burze žádost o přijetí (aplikační dokument), která obsahuje formální žádost (formal application), prohlášení nomáda, potvrzení o zaplacení registračního poplatku a šest kopií žádosti o přijetí (přijímacího dokladu). Ten je obsáhlým dokumentem s podrobným zveřejněním údajů o emitentovi.
Vstup do obchodování na AIM musí v průměru počkat tři měsíce. Tato lhůta je obvykle ovlivněna takovými faktory, jako je druh činnosti a kapitalizace emitenta, přesnost a včasnost poskytování informací pro žádost o přijetí a doba trvání due diligence emitenta.
Náklady emitenta na přijetí do AIM zahrnují poplatek za přijetí k obchodování - 4 tisíce liber št . a dále náklady na konzultanty - 300-400 tisíc liber št. Náklady na služby nomáda jako klíčového poradce při IPO přitom tvoří nejvýznamnější část nákladů na poradce . Provize brokera je 3-6% z přilákaných finančních prostředků. Náklady na umístění ve výši 10 milionů liber jsou tedy přibližně 8,5 %.
Také jednou z podmínek vstupu do AIM je dostupnost auditovaných účetních závěrek dle mezinárodních standardů za poslední tři roky. Praxe ukazuje, že společnosti kotované na LSE jsou připraveny poskytovat investorům zprávy 10-25 dní po skončení vykazovaného období a společnosti kotované na AIM se hlásí každých šest měsíců – nejpozději tři měsíce po odpovídajícím období. Výše uvedené společnosti by navíc měly mít možnost porovnat prognózu se skutečností: jejich prognózy peněžních toků by se neměly podstatně lišit od skutečných údajů.