Aretakis, Georgios

Georgios Aretakis
Γεώργιος Αρετάκης
Přezdívka Kapitán Sfakianos
Datum narození 1900( 1900 )
Místo narození Spili Rethymni , Krétský stát
Datum úmrtí 26. dubna 1949( 1949-04-26 )
Místo smrti Mani
Afiliace  Řecko
Druh armády partyzánská armáda
přikázal jednotky Lidové osvobozenecké armády Řecka a Demokratické armády Řecka
Bitvy/války První světová válka , kampaň v Malé Asii , řecko-italská válka , řecký odboj , řecká občanská válka

Georgios Aretakis ( řecky Γεώργιος Αρετάκης ; 1900  - 26. dubna 1949 ), známý také partyzánem alias Kapetanem Sfakianόs ( řecky Καπετάκης ) řeckým důstojníkem velení Σφφαςν Σαφαςν Σαφαςν Σαφαςκι Řecká lidová osvobozenecká armáda ( DELAS ) poslouchejte)) na poloostrově Peloponés .

Raný život

Georgios Aretakis se narodil v roce 1900 ve vesnici Spili, nedaleko města Rethymno , tehdy poloautonomního krétského státu [1] . V roce 1916 se jako teenager dobrovolně přihlásil do řecké armády a bojoval na makedonské frontě v první světové válce . Zúčastnil se také maloasijského tažení řecké armády (1919-1922). V roce 1935 se zúčastnil neúspěšného pokusu o puč ze strany příznivců E. Venizelose , po kterém byl demobilizován. S vypuknutím řecko-italské války v říjnu 1940 byl odvolán do aktivní armády a bojoval v 5. divizi Kréty v hodnosti kapitána [2] pěchoty [3] . Řecká armáda odrazila italský útok a přenesla nepřátelské akce na území Albánie. Hitlerovo Německo přišlo svému spojenci na pomoc. Poté, co část řeckých generálů v rozporu s rozkazem podepsala „čestnou kapitulaci“, byl Aretakis, který do té doby obdržel hodnost majora , mezi důstojníky, kteří kapitulaci odmítli. Snažil se dostat na Krétu , která byla ještě volná, ale nemohl se přestěhovat na svůj ostrov, zůstal na Peloponésu , ve městě Patras [4] .

Odolnost

Se začátkem trojité německo-italsko-bulharské okupace Řecka se Aretakis, jeden z prvních důstojníků pravidelné armády, připojil k prokomunistické Řecké lidově osvobozenecké armádě (ELAS) [5] . Poté, co provedl kampaň za dobrovolnou mobilizaci obyvatel hornaté části Achaia v ELAS [5] , Aretakis spolu s právníkem J. Katsikopoulosem převzal velení samostatného praporu Kalavrit , jako součást XII . peloponéského pluku ELAS . 16. a 17. října 1943 Aretakis na rozkaz generálního štábu ELAS Peloponés a v čele 400 partyzánů zaútočil na průzkumnou rotu Wehrmachtu v Kerpini v síle 97 vojáků. 4 Němci byli zabiti, 11 uprchlo, zbývajících 82 bylo zajato. Osud těchto vězňů se stal článkem řetězu krvavých událostí: 25. listopadu 1943 byla v Monodentry mezi městy Sparta a Tripolis přepadena kolona německých nákladních aut se 40 vojáky partyzány ELAS . Přežil pouze jeden německý voják [6] :251 ). V reakci na to 26. listopadu Wehrmacht zastřelil 118 rukojmích z řad řeckého civilního obyvatelstva v Monodentry, přičemž je odmítl vyměnit za německé zajatce zajaté v Kerpini. Poté a během německé operace na osvobození zajatců 7. prosince partyzáni se souhlasem a za přítomnosti britské vojenské mise zastřelili 78 zajatců [7] [8 ] . V reakci na popravu vězňů spáchal Wehrmacht 13. prosince masakr v Kalavrytě , při kterém bylo zabito více než 700 obyvatel tohoto malého města [10] .

Aretakis později převzal velení praporu VIII ELAS Regiment v Laconii . V červnu 1944 se mu podařilo stáhnout svůj prapor z okruhu represivních operací jednotek a kolaborantů Wehrmachtu [11] . 10. srpna se zúčastnil bitvy u Sellasie, Laconia [12] . Do konce okupace, v září 1944, se zúčastnil bitvy o vesnici Meligala, během níž bylo zabito asi 800 kolaborantů, kteří se odmítli vzdát a čekali na příjezd Britů, ale i místních obyvatel z řad civilistů. obyvatel [13] [14] :226 .

Během „bílého teroru“

Poté, co vedení řecké komunistické strany podepsalo v lednu 1945 Varkizovu dohodu , Aretakis odmítl vzdát své zbraně a ukryl se v horách Peloponésu . Na jaře 1945 se připojil k dalším bývalým bojovníkům ELAS skrývajícím se v horách Mani [15] . V červenci téhož roku operoval v oblasti pohoří Taygetos a Parnon [16] . Ve stejném období, dne 20. května 1946, byl v nepřítomnosti odsouzen Tribunálem v Patrasu k doživotnímu vězení za účast v září 1943 na odzbrojení partyzánského oddílu pravicově politické orientace [17] , a účast na tribunál, který odsoudil k smrti tři z pěti důstojníků tohoto oddělení [18] [19] .

Občanská válka

V roce 1947 , kdy byla občanská válka v plném proudu, Aretakis operoval v Achaia a Elis a bojoval s vládními jednotkami v Daphni, Achaia [20] , v Elatophyto, Achaia [21] , v Neraida, Elis [22] , v Havari , Elis, kde porazil oddíl monarchistů milice [23] . Zúčastnil se také neúspěšných pokusů DSE obsadit města Amallas 24. října a Andricenu 31. prosince 1947 [24] . V lednu 1948 obdržel Aretakis hodnost podplukovníka od „Prozatímní demokratické vlády“ [25] a později byl přidělen k velitelství III. divize DSE Peloponés [26] [27] :864 .

11. dubna 1948 se zúčastnil vítězné bitvy pro partyzány DSE u města Kalavrita [28] . Trestné operace vládních jednotek vedly v roce 1949 postupně k dezorganizaci a rozpadu partyzánských sil na Peloponésu . V lednu se Aretakis pohyboval mezi horami Aroania a Mount Aphrodite [29] . Po konečné porážce sil DSE na Peloponésu se Aretakis pokusil najít způsob, jak se dostat do své vlasti, na ostrov Kréta [30] .

Smrt

Ve snaze přejít na Krétu se Aretakis rozhodl přesunout jižně od Peloponésu . Začátkem dubna 1949 byl spatřen vládními jednotkami v Arkádii [31] . O několik dní později se uchýlil na poloostrov Mani , nejprve do města Dilangado a poté, po operaci s cílem jej zajmout, kterou provedly síly vládní armády a monarchistické milice, v oblasti města Areopolis . Zde však byl objeven jeho úkryt. 26. dubna v bitvě proti četníkům a monarchistům, kteří ho obklíčili u vesnice Drimos, byli zabiti Laconia , Aretakis a 4 jeho spolupracovníci [32] . Historik T. Gerosisis píše, že Aretakis spáchal sebevraždu [27] :864 .

Monarchisté mu usekli hlavu a nasadili ji na tyč a předvedli ji ve vesnicích Mani jako trofej [33] . V listopadu téhož roku byl královským dekretem Aretakis zbaven důstojnické hodnosti a redukován na vojíny druhé kategorie [34] .

Hodnocení výkonu

Dokonce i odpůrci Aretakise přiznali, že byl odvážným a ostříleným důstojníkem. Negativní hodnocení se omezuje na jeho účast na neutralizaci malého oddílu pravicové politické orientace kapitána Drosopoulose 16. září 1943, stejně jako jeho účast ve funkci předsedy tribunálu, který odsoudil k smrti tři důstojníky tohoto oddílu [35] [36] [37] . Z toho ho obvinil i jeho spolubojovník, kterého zastřelily vládní jednotky N. Dienis [38] . Někteří historici však jeho účast na rozsudcích smrti nad těmito důstojníky zpochybňují [39] .

Existují pravicoví historici, kteří zpochybňují jeho velitelské schopnosti [40] [41] a zmiňují jeho hrozby vůči těm, které Aretakis považoval za „reakční“ [42] .

Vládní noviny během období občanské války obvinily Aretakise z nájezdů na vesnice Valtesiniko [43] a Levidi v Arcadia [44] κ.ά.

Rodina

Aretakis byl ženatý se svou krajankou Antigoni Yakumoyannaki a měl s ní dceru Catherine [45] .

Odkazy

  1. Νίκου Μαν, Περακάκη, Οι δροσουλίτες , Αθήνα 1976, σελ 122.
  2. Κώστα Θ. 1943-1949 _ _
  3. Γιάννης Πριόβολος, Μόνιμοι αξιωματικοί στον Ε.Λ.Α.Σ. — Οικειοθελώς ή εξ ανάγκης, Νότια και Κεντρική Ελλάδα , Εκδόσεις Εκδόσειςι1,σΑ200ςι
  4. εφημερίδα Εμπρός , 28. dubna 1949, σελ 6. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  5. 1 2 Καραλή, Α', σελ 127.
  6. ↑ ↑ έπεσαν για τη ζωή, τόμος τρίτος ά, έκδοση της κεντρικτκεντρικτμτρικτμυνύαπιτρος πιτρος ά, έκδοση της κεντρικτμεντρικτμτρικτμς πιτρος πιτρος ά
  7. Νίκου Μαν. Περακάκη, Οι δροσουλίτες , Αθήνα 1976, σελ 125.
  8. χέρμαν φρανκ μάγερ από τη βιέννη στα καλάβρυτα - τα αιματηραραραρslí κ και σ μ κ κ μ μ μ μ μ μ μ μ μ μ μ μ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ Γιάννης Μυλωνόπουλος, Βιβλιοπωλείον της Εστίας, Αθήνα, 2003, ISBN-960 -λ΃5 249-257 , 274-276
  9. αρχείο καλαβρυτινού ολοκαυτώματος - τα παρασκήνια της διαταγή τοςανγι τουνγι ΚΑΛΑΒΡΥΤΑ - NOVINKY . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 6. prosince 2017.
  10. χέρμαν φρανκ μάγερ από τη βιέννη στα καλάβρυτα - τα αιματηραραραρslí κ και σ μ κ κ μ μ μ μ μ μ μ μ μ μ μ μ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ κ Γιάννης μυλωνόπουλος, βιβλιοπωλείον της εστίας, αθήνα, 2003, isbn 960-05-1112-8 , σελ.443 (Meyer, Hermann frank nachta-clavryta-died-griviin dernn )
  11. ΓΕΣ, Αρχεία Εθνικής Αντίστασης ,εκδόσεις ΔΙΣ, 1998, τό3μος 8εΣ, 8ος
  12. Μάγερ, σελ 581.
  13. Ανακοινωθέν υπ'αριθ. 68 του Γενικού Στρατηγείου του ΕΛΑΣ. Από 21-25.9.44 στο Κείμενα της Εθνικής Αντίστασης  (řecky) . - Αθήνα: Σύγχρονη Εποχή, 1981. - T. A'. - S. 414.
  14. Χρήστος Αντωνακάκης, Το Αντάρτικο στον Ταύγετο 1941-1944, Αθήνα-4902-62, ISBN 19042-62
  15. Εφημερίδα Εμπρός , 8. Απριλίου 1945, σελ 1. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  16. Εφημερίδα Εμπρός , 10. Ιουλίου 1945, σελ 3. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  17. Κοσμά Εμμ. Αντωνοπούλου, Εθνική Αντίστασις 1941-1945 , Αθήναι 1964, σελ 701.
  18. Νικόλαος Χαραλ. Μουτούσης, “Και διηγώντας τα να κλαις…” , Αθήναι 1959, σελ 18 −27.
  19. Εφημερίδα Εμπρός , 21. Μαΐου 1946, σελ 4. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  20. Εφημερίδα Εμπρός , Ιουνίου 14 1947. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  21. Εφημερίδα Ριζοσπάστης , 9. Ιουλίου 1947. Archivováno 18. května 2015 na Wayback Machine
  22. Εφημερίδα Εμπρός , Σεπτεμβρίου 25 1947. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  23. βλ. Καραλή, Β', σελ 119-122
  24. Kαραλή, B', 125-133.
  25. Ηλεκτρονική έκδοση Ριζοσπάστη.
  26. Ριζοσπάστης:Η σύνθεση της ηρωικής 3ης Μεραρχίας.
  27. 1 2 Τριαντάφυλος A. Γεροζήσης, Το Σώμα των αξιωματικών και η θέση του στη σύγχρονη1 κιη σύγχρονλ1 Εκχρονη κι Δωδώνη, ISBN 960-248-794-1
  28. Kαραλή, B', 152-161.
  29. Εφημερίδα Εμπρός, 23. Ιανουαρίου 1949, σελ 6. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  30. Περακάκη, σελ 127.
  31. Εφημερίδα Εμπρός , 5. Απριλίου 1949, σελ 5. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  32. Εφημερίδα Εμπρός , 28. dubna 1949, σελ 6. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  33. KOKKINOΣ ΦΑΚΕΛΟΣ: Αγωνιστές της Λακωνίας μέσα από το φωτογραφα.κόγραφα . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  34. ιωάννης καρακακατσιάνης, η μάνη στον πόλεμο- κατοχή, αν ανττ σ σ σ σ σ σ σ σ σ ′
  35. Αντωνοπούλου, σελ 718
  36. Καραλή, Α', σελ 126
  37. Μουτούσης, σελ 15.-27.
  38. Εφημερίδα Εμπρός , 19 Archived 18 May 2015 at the Wayback Machine , 21 Archived 18 May 2015 at the Wayback Machine και 22 Ιουνvedί15υ the Mayουνvedί15υ the May 190419υ the Wayback Machine
  39. Εφημερίδα Εμπρός , Ιουνίου 21 1949, σελ 4. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. května 2015.
  40. Καραλή, Α', σελ 127-129
  41. Μουτούσης, σελ 19.
  42. Ιστορία Εικονογραφημένη Archivováno 18. května 2015 na Wayback Machine ).
  43. Εφημερίδα Εμπρός , 8. Ιουλίου 1947. . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  44. Εφημερίδα Εμπρός , 19. srpna 1948.
  45. Γιάννη Λεων. Λέφα, ο δημοκρατικός στρατός πελοπονήσου (δημιουργία -ανάπτυ vláda -ήττα) , εκδόσεις, αθή 1998, β α α α β β β β β β β β ', β', βε β β ', α β β', α 199ς β ', αμς β'.