Arkbutan ( francouzsky arc-boutant - „zádržný oblouk“) je vnější kamenný půloblouk, který přenáší horizontální přítlačnou sílu z kleneb budovy na opěrný pilíř umístěný mimo hlavní objem budovy [1] [2] .
Použití létajících opěr může výrazně snížit velikost vnitřních podpěr, uvolnit stavební prostor, zvětšit okenní otvory a také rozpětí oblouků.
Létající opěra byla známá ve starověkém Rusku (byla použita v katedrále sv. Sofie v Kyjevě , 1037), ale v ruské architektuře je velmi vzácná.
Létající opěráky byly široce používány v gotické architektuře. Ve 2. polovině 12. století se létající opěra stala architektonickým a konstrukčním základem velkých gotických katedrál ve Francii, Itálii, Německu atd. Tradičně jsou létající opěry spojovány s gotickou architekturou , i když se v byzantských a románských stavbách používaly v přestrojení . Ve 12. století se však létající opěry, které stále plnily funkci rozložení nákladu, proměnily ve speciálně vystavený dekorativní prvek a byly používány v tak slavných budovách, jako je katedrála v Chartres , katedrála Notre Dame , katedrála v Beauvais , katedrála v Remeši atd.