Následný otřes ( anglicky aftershock ), neboli druhý tlak , je tlak, který nastává po hlavním a je ve srovnání s ním menší. Silná zemětřesení jsou vždy doprovázena četnými otřesy. Jejich počet a intenzita se v průběhu času snižují a trvání projevu může trvat měsíce. Pravděpodobnost silných otřesů je zvláště vysoká v prvních hodinách po hlavním otřesu. Je známo mnoho případů, kdy se budovy poškozené hlavním nárazem zřítily právě při opakovaných, méně silných otřesech. Následné otřesy představují hrozbu pro záchranné operace.
Přítomnost následných otřesů není spojena ani tak se zbytkovými napětími přímo ve zdroji , ale s rychlým (během hlavního otřesu zemětřesením) nárůstem napětí v okolí zdroje vzniklého zemětřesení v důsledku redistribuce napětí. Při hlavním dopadu zemětřesení - plastické (a křehké) deformaci zemské kůry v ohnisku zemětřesení se tuhá deska zemské kůry posune jako celek o desítky centimetrů nebo i metrů. V tomto případě se mechanická napětí v ohnisku snižují z maxima (z úrovně mezní pevnosti) na minimální zbytkové. Na druhé straně se napětí v okolí zdroje výrazně zvyšuje (v důsledku posunutí desky), někdy se toto napětí přibližuje mezní pevnosti. Při překročení meze pevnosti (v blízkosti ohniska hlavního rázu) dochází k opakovaným rázům. V důsledku posunu desky se ve velké vzdálenosti od zdroje zvětšují i mechanická napětí (podobně jako v okolí zdroje). V důsledku takového zvýšení napětí na hranicích desek se mohou přiblížit konečné pevnosti kůry po jejím obvodu, v důsledku čehož může po velkých zemětřesení - posunech podél hranice desek dojít k sérii indukovaných zemětřesení .
Přední rázy jsou téměř symetrické k následným rázům [1] . Rozdíl je v tom, že obvykle velké zemětřesení generuje malé (následné otřesy) a někdy naopak malé zemětřesení (foreshock) generuje velké (hlavní otřesy), které zase generují menší zemětřesení.