Baromembránové metody úpravy vody

Demineralizace vody iontovou výměnou a tepelná demineralizace ( destilace ) umožňují vodu odsolovat, téměř úplně odsolovat. Použití těchto metod však odhalilo přítomnost nevýhod: nutnost regenerace , objemné a drahé vybavení, drahé iontoměniče atd. V tomto ohledu se baromembránové metody úpravy vody rozšířily. Skupina baromembránových metod zahrnuje:

Reverzní osmóza (velikost pórů 1–15 Å, provozní tlak 0,5–8,0 MPa) se používá k demineralizaci vody, zadrží téměř všechny ionty z 92–99 %, u dvoustupňového systému až 99,9 %.
Nanofiltrace (velikost pórů 10–70 Å, pracovní tlak 0,5–8,0 MPa) se používá pro

oddělení barviv , pesticidů, herbicidů, sacharózy , některých rozpuštěných solí, organických látek, virů atd.

Ultrafiltrace (velikost pórů 30–1000 Å, provozní tlak 0,2–1,0 MPa) se používá pro

separace některých koloidů ( např. křemík ), virů (včetně poliomyelitidy ), sazí, separace na frakce mléka atd.

Mikrofiltrace (velikost pórů 500–20000 Å, pracovní tlak 0,01 až 0,2 MPa) se používá k separaci určitých virů a bakterií , jemných pigmentů, aktivního uhlíkového prachu, azbestu, barviv, emulzí voda-olej atd.

Čím větší jsou póry vytvořené v membráně, tím srozumitelnější je proces filtrace přes membránu, tím více se fyzikálně blíží k tzv. mechanické filtraci.

Meziskupinu tvoří tzv. kolejové membrány získané ozařováním lavsanových (polyethylentereftalantických) filmů na cyklotronu proudem těžkých iontů. Po vystavení filmu ultrafialovým paprskům a leptání alkálií se ve filmu vytvoří póry o průměru 0,2–0,4 µm (převážně 0,3 µm). [jeden]

Poznámky

↑ [Úprava vody: Příručka. / Ed . Doktor technických věd, řádný člen Akademie průmyslové ekologie S. E. Belikov. M.: Aqua-Therm, 2007, -240. léta]