| Můj příteli, jsi transformátor | |
|---|---|
| URL | batenka.ru |
| Typ webu | publicistická online publikace o kultuře a společnosti |
| Registrace | Ne |
| jazyky) | ruština |
| Majitel | Nakladatelství " Mamihlapinatana " |
| Začátek práce | 3. července 2014 |
| Konec práce | 31. prosince 2021 |
| Aktuální stav | ZAVŘENO |
| Země | Rusko |
„Můj příteli, ty jsi transformátor“ je ruská nezávislá veřejnoprávní online publikace , která si říká „ samizdat “. Založili ji Egor Mostovshchikov a Anton Yarosh v červenci 2014. Šéfredaktor v letech 2017-2019 - Grigory Tumanov, od října do prosince 2019 - Olga Osipova, od ledna 2020 - Egor Mostovshchikov. Od roku 2017 do roku 2020 byla součástí Mamihlapinatana media artel .
„Batenka“ je multimediální projekt s vlastní webovou stránkou a online rádiem, který šíří originální obsah na sociálních sítích a instant messengerech. Projekt neměl mediální licenci vydanou Roskomnadzorem .
Takoví ruští novináři jako Daniil Turovskij ( Meduza ), Oleg Kašin , Grigorij Tumanov ( Kommersant ), Ilja Rožděstvensky ( RBC ), Maxim Martěmjanov ( Otevřené Rusko ), Ilja Šepelin psali pro " Batenka ". Stránka publikovala zprávy a dlouhé eseje, portrétní náčrty, brožury, paměti, eseje, analytické a žurnalistické materiály.
V listopadu 2021 Mostovshchikov oznámil uzavření publikace [1] .
O tom, co byla stránka na samém začátku, vzpomíná Ksenia Babich, vedoucí rubriky „Affiliates of Hell“ [2] :
Poprvé jsem o "Můj otec" slyšel od Olyi Osipové: řekla mi o naprosto šíleném projektu, který budou dělat její přátelé. A tam bude možné všechno! Pište o nejdivočejších věcech na světě, studujte Post-Apokalypsu , připomeňte si, že kolem je spousta různých šíleností. Koneckonců, ďábel ví, co se děje kolem, ale lidé o tom všem stále nevědí a myslí si, že je vše naprosto normální.
Egor Mostovshchikov o spuštění webu :
<…> v létě 2014 oficiálně odstartoval váš oblíbený samizdat. Koncept, hlavní myšlenka a rysy samizdatu se neobjevily hned - byl to dlouhý proces, velký hlavolam, na jehož skládání se podílelo mnoho lidí. Logo jsem nakreslil v září 2008. Jeden z hlavních neúspěšných pokusů (bylo jich šest) o spuštění samizdatu přišel v prosinci 2012, kdy všichni čekali na konec světa podle mayského kalendáře a nikdy jsme nevydali tištěné číslo. A samotný samizdat byl vlastně původně koncipován jako papírový a stránka byla taková sbírka pitomých představ o naší partě. Ale „Můj přítel“ je monstrózní stavba, která může mít jakoukoli podobu, a proto nám stále hrozí, že budeme pracovat na papíře.
Podle Mostovshchikov byl celý rozpočet webu v počáteční fázi 50 USD, které byly vynaloženy na prémiové téma pro WordPress [3] .
Agentura JetStyle vytvořila pro stránky speciální design, jehož klíčovou součástí bylo speciální písmo - "Theodore Glagolev Display": ""Můj přítel" mluvil vytříbeným aristokratickým jazykem s příměsí šílenství." Každý pátý znak v názvu používá alternativní pravopis [4] .
V listopadu 2021 Yegor Mostovshchikov zveřejnil zprávu o uzavření publikace. Publikace se podle něj potýkala s finančními potížemi a politickým tlakem, ale rozhodujícím důvodem pro uzavření nebylo toto, ale touha majitelů publikace dokončit práci a „pohřbít ji, aby se uvolnilo místo pro něco“. Nový." Do 31. prosince web pokračoval ve zveřejňování a poté se přestal aktualizovat.
„Příteli, jsi převaděč“ se nestaví jako médium, ale jako samizdat, který sdružuje lidi různých profesí, „kteří nacházejí své poslání v poctivém, upřímném studiu světa kolem nás“.
Publikace vychází z vlastní filozofie: „Můj přítel“ si říká „Řád pojmenovaný po Theodoru Glagolevovi“. „Nespojuje je zisk a plat, ale společné ideály a cíle“. Stoupenci The Order věří, že apokalypsa už dorazila, jen si toho lidé nevšimli. Řád Teodora Glagoleva považuje za své poslání „nestranně zkoumat svět kolem nás a jeho proměny při hledání důkazů o nadcházejícím konci světa“.
Logo „Batenki“ zobrazuje fiktivní postavu Theodora Glagoleva, který byl podle legendy, kterou vymysleli tvůrci stránky, ruský cestovatel, průzkumník a apokalyptolog, narozený v roce 1871 v Paříži. Jeho posláním bylo studovat lidi a svět existující v podmínkách postapokalypsy: „Theodore věřil, že lidstvo čeká na konec světa marně, protože pochopil, že konec světa přišel už dávno. Jen tomu nikdo nevěnoval pozornost." Podle této logiky je úkolem webu „poskytnout lidem nový jazyk, aby pochopili nový stav věcí“.
V praxi se toto sebeurčení projevuje záměrným odklonem autorů od daných standardů novinářské branže: rigidní vázání na newsbreak, dodržování žánrových kánonů, používání novinářského slovníku. Informační náskok je nahrazen osobním výzkumným zájmem autora. V rámci jednoho materiálu lze nalézt strukturní prvky jak populárně-naučného článku, tak reportáže se zařazeným pozorováním. Jazyk materiálů není zaměřen na průměrné publikum, ale spíše je určen materiálem a tématem, může obsahovat speciální slovní zásobu , terminologii , redukovanou slovní zásobu , žargon subkulturních skupin. Takováto svoboda od standardů a klišé žurnalistiky je podle plánu redakce filozofií publikace [5] .
Yegor Mostovshchikov [6] řekl The Question o tom, jak se objevil název publikace :
Stalo se to v roce 2007. Poté, po prvním roce na Fakultě žurnalistiky Moskevské státní univerzity , jsem odjel na stáž do Kyjeva, praktikoval jsem v časopise Expert Ukrajina . <...> A nějak jsme seděli s mým přítelem Roma Ponomarevem a vymýšleli, jaká neobvyklá média – noviny, časopisy, webové stránky – bychom mohli vymyslet. Jen si představovali velmi podivná jména a pojmy. Pak jsme hodně poslouchali islandskou kapelu Sigur Rós a v určité chvíli Roma řekl, že chce udělat časopis, na jehož obálce budou kluci v dámských šatech skákat přes švihadlo. Řekl jsem, že tento časopis by se měl samozřejmě jmenovat "Příteli, ty jsi transformer" - to je název, který mě právě napadl .
Před rokem jsem Romovi připomněl tento příběh a zeptal se, zda si pamatuje, že se toto jméno objevilo během rozhovoru s ním. On si to samozřejmě nepamatuje: pro něj to byl absolutně pomíjivý a nepozoruhodný okamžik. Nikdy nevíte, kolik vtipů lidé vtipkují! A z nějakého důvodu mi tento název z nějakého důvodu utkvěl v hlavě a dalších sedm let, až do spuštění projektu v létě 2014, byl pro mě jako tříska. Kolem názvu byl proto postaven celý koncept samizdatu. Mimochodem, ve stejnou dobu jsem v Kyjevě našel v novinách Niva z 19. století, které jsem koupil na Andreevsky Descent, reklamu na přípravek na růst vlasů Peruin-Peto, kde byl právě vyobrazen Teodor Glagolev. Nyní je to logo samizdatu. To znamená, že to vše bylo shromážděno po velmi dlouhou dobu přesně kolem jména a je velmi zapamatovatelné: Nepodařilo se mi to zapomenout a ostatní nebudou fungovat. Tady je takový příběh.
Web má následující sekce, odkazy na ně jsou umístěny v záhlaví:
Jednou z prvních na webu je sekce „Stejný příběh“, kde čtenáři sdílejí své neobvyklé příběhy, které jsou následně publikovány. Prostřednictvím této sekce začalo na stránce trvale pracovat mnoho současných autorů „Batěnky“.
V roce 2015 byla stránka „Můj příteli, jsi transformátor“ zablokována po zveřejnění testu „Pomozte Yarovaya najít drogy“, ve kterém byli čtenáři požádáni, aby rozlišili různé látky od drog očima. Test byl věnován návrhu zákona poslankyně Státní dumy Iriny Yarovaya o trestní odpovědnosti za drogovou propagandu [7] .
V září 2017 Roskomnadzor požadoval, aby stránka „Můj příteli, ty jsi transformátor“ odstranila článek „Jaké to je být drogovým dealerem“ o studentovi, který vytváří záložky – skrýše drog, které lze koupit přes internet [8 ] . Šéfredaktor Grigory Tumanov na kanálu Telegram publikace napsal, že publikace nesouhlasí s tvrzeními Roskomnadzoru a proti rozhodnutí se bude odvolávat u soudu.
V prosinci 2018 byl na žádost Roskomnadzoru z webu Batenki odstraněn článek „Heroin je majetkem modelky“ o dívce, která užívá heroin 10 let a neskrývá to. Rozhodnutí zablokovat článek padlo, protože „obsahuje informace, které mají za cíl vytvořit pozitivní obrázek o lidech užívajících drogy“ [9] . Roskomnadzor také zvažoval zablokování celého webu [10] . Jegor Mostovščikov poznamenal, že redakce se před zveřejněním radila s právníky a drogovou propagandu v textu nenašli. „O tématu heroinu je třeba mluvit, a to není snadný úkol. Může vyvolat akutní a negativní reakci, ale to neznamená, že ji nelze vyvolat,“ řekl Mostovshchikov [11] . V lednu 2019 byla hrdinka článku zadržena v případu držení drog. V červenci 2019 byla propuštěna ze SIZO na kauci.
V srpnu 2019 na žádost Roskomnadzoru publikace „Můj příteli, jsi transformátor“ odstranila satirický materiál nazvaný „Ideální text o sebevraždě“ [12] . Autor materiálu Petr Manyakhin na základě doporučení Roskomnadzoru pro mediální pokrytí případů sebevražd vytvořil „dokonalou šablonu pro zprávy o sebevraždě“. Článek byl zablokován, protože obsahoval „informace o způsobech sebevraždy a také výzvy k ní“.
Výzkumníci nových médií mají tendenci připisovat takovou publikaci jako „Můj příteli, ano, jsi transformátor“ zvláštnímu typu média, které má následující vlastnosti [5] :
Se všemi těmito charakteristikami se „Můj přítel“ stal součástí procesu dezintegrace masové spotřeby v mediálním průmyslu, o kterém hovořil Alvin Toffler . Člověk éry „třetí vlny“ se podle futurologa formuje pod vlivem kaleidoskopu obrazů, které musí velmi rychle zpracovat, archivovat, zařadit do hierarchie poznání, aby odpovídaly jeho současné realitě. jednat přiměřeně jejím požadavkům. Jakousi obrannou reakcí na proces sprejování obrazů reality byla „demasifikace médií“, pod níž Toffler chápal ztrátu jejich publika velkými tištěnými médii v důsledku růstu počtu malonákladových periodik, tzv. takzvané „ noviny pro spotřebitele “, které neslouží spotřebitelskému trhu hlavního města, ale okresu a komunitám v něm, a poskytují užší reklamu a zprávy.
Olga Beshley, bývalá šéfredaktorka Batenky, na Facebooku uvedla, že článek je příkladem „špatné žurnalistiky“, že pouze vypráví příběh „krásné ženy, která je mnoho let na heroinu“, ale nezkoumat téma závislosti na heroinu [13] .
Autorka <…> si neověřila vše, co tato žena říká, podle čehož se ukazuje, že na heroinu lze sedět téměř bez újmy na zdraví, důležité je pouze včasné užívání vitamínů. <...> Mrzí mě, že takový příběh vyšel v publikaci, kterou miluji a které jsem dal určitou energii. Mrzí mě, že redakce propásla text.
— Olga BeshleyováKolem textu se na sociálních sítích strhla spousta kontroverzí. Lidskoprávní aktivistka Anna Sarang také napsala příspěvek, ve kterém podpořila hrdinku materiálu, ale vyjádřila stížnosti na samotný článek kvůli „exotizaci“ žen užívajících drogy [14] .
Novináři publikace obdrželi za své články 5x novinářskou cenu „ Redakční rada “ [15] .