„Take or pay“ ( anglicky Take-or-Pay; ToP ) je běžná norma pro vytváření smluv na dodávky určitých druhů zboží velkým odběratelům. Zatímco dodavatel se zavazuje poskytnout zboží do maximálních objemů stanovených ve smlouvě, kupující se v každém případě zavazuje zaplatit určitou část těchto objemů, bez ohledu na to, kolik skutečně v posuzovaném období nakoupil.
Princip „ber nebo plať“ minimalizuje distribuční rizika dodavatele na pozadí kapitálových investic, které je nucen vynaložit k zajištění maximální dodávky. Tato rizika by jinak byla vnucena do cenového vzorce dodavatele.
Poprvé byl princip „Take or pay“ zaveden v Nizozemsku, kde byly objeveny velké zásoby plynu – plynové pole Groningen . Jeho vývoj se ukázal jako velmi nákladný. Státní peníze byly investovány do výstavby těžby plynu a dopravní infrastruktury. A aby se investované prostředky vrátily, bylo potřeba zajistit stabilitu plateb a dodávek. K tomu byl vynalezen princip „Take or pay“ a ceny plynu jsou vázány na cenu ropy. S odběrateli plynu byly uzavírány dlouhodobé víceleté smlouvy, které stanovovaly objemy plynu, které se odběratel zavazuje odebírat. Pokud kupující neodkoupí celý nasmlouvaný objem, pak je povinen zaplatit pokutu. Cena plynu byla čtvrtletně revidována [1] .
Stejný princip pak Gazprom uplatňoval ve smlouvách s evropskými a čínskými odběrateli plynu, z nichž většina byla uzavřena až na 25 let na základě mezivládních dohod.
| Hlavní plynovody Ruska | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Export do Evropy a Zakavkazska |
| ||||||||||||||||
| Dovoz ze Zakavkazska a Střední Asie |
| ||||||||||||||||
| Export do Asie |
| ||||||||||||||||
| Ostatní hlavní plynovody |
| ||||||||||||||||
| viz také | |||||||||||||||||