Bernart de Ventadorn

Bernart de Ventadorn
Bernart de Ventadorn
Datum narození OK. 1140
Místo narození
Datum úmrtí OK. 1200
Místo smrti
obsazení básník
Roky kreativity 1150-1180
Směr středověk
Žánr trubadúr
Jazyk děl Starý Okcitán
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Bernart de Ventadorn (starý okcitán : Bernart de Ventadorn , také de Ventador, del Ventadorn, de Ventedorn ; asi 1125-1140 - asi 1190-1200) byl trubadúr , který působil na dvoře Eleonory Akvitánské . Dochovalo se 45 básní, z toho 18 s notovým zápisem .

Životopis

Podle středověkého „životopisce“ se Bernart narodil v Limousinu , na panství hradu Ventadorne , kde jeho otec působil jako sluha a matka pekla chléb pro obyvatele hradu; podle jiné verze byl otec pekař. Jak je však uvedeno ve stejném zdroji, „jehož synem byl, Pán mu dal krásu, laskavé a ušlechtilé srdce... a také rozum, znalosti, zdvořilost a výmluvnost“.

Vyhnán z Ventadornu (důvodem údajně byl milostný vztah s manželkou majitele hradu) navštívil trubadúr Anglii na dvoře Eleonory Akvitánské a navštívil její dceru z prvního manželství Marii ze Champagne , jehož dvůr byl významným literárním centrem té doby. (Tyto události jsou potvrzeny nepřímými údaji, což nelze říci o mnoha jiných faktech Bernartovy biografie.)

Kreativita

Dílo Bernarta de Ventadorne je obvykle připisováno letům 1150-1180, tedy klasickému období trubadúrské poezie. Rukopisy 45 jeho básní se dochovaly dodnes a mnohé z nich jsou známy ve velkém množství seznamů (z toho v průměru od osmi do patnácti), což svědčí o velké oblibě autorových děl. Poznámky jsou uvedeny v rukopisech 18 básní.

Bernart de Ventadorne je možná „nejjasnější“ ze všech trubadúrů 12. století. Dokonale ovládající básnickou řeč a zejména verš (rytmus, rým, sloka, zvukové psaní) nikdy nedává na odiv svou zručnost jen pro zručnost. Originalita tvůrčího obrazu básníka není nápadná. Autor na první pohled poslušně dodržuje všechna pravidla žánru: v jeho písních najdeme projevy dvorské lásky, oslavy vznešené donny apod. Přitom v textech některých jeho cansonů jsou z pohledu strážců zdvořilosti poněkud odvážná prohlášení. Takže v písni „Zahrady kvetou, louky se zelené…“ lyrický hrdina vyznává toto: „Ano, pro jinou, sotva jsem ji poznal,// hodil jsem tu, která je ke mně tak něžná“ (přel. V. Dynník). V chápání tehdejšího člověka jsou tato slova nejtěžším hříchem ve vztahu ke zdvořilosti, protože se netýkají ani „obřadu“ milostných vysvětlení, ale lásky a úcty k samotné „Donně“. Stejné motivy se rozvíjejí v kansonu „Byl jsem posedlý láskou ...“

Publikace textů

Literatura

Odkazy