Brilantní izolace

"Brilantní izolace" ( angl.  Splendid isolation ) je termín používaný k označení obecného směřování britské zahraniční politiky ve 2. polovině 19. století, vyjádřený v odmítnutí uzavírat dlouhodobá mezinárodní aliance. Ostrovní postavení, obrovské koloniální majetky, nejsilnější námořnictvo na světě a především průmyslová a finanční převaha nad ostatními mocnostmi umožnily Velké Británii zachovat si svobodu jednání na mezinárodní scéně. Poprvé byl použit 16. ledna 1896 kanadským politikem Georgem Fosterem , který v Dolní sněmovně doslova řekl : „ V těchto poněkud znepokojivých dnech, kdy velká mateřská říše stojí v Evropě skvěle izolovaná “ [1] . Ve formě „brilantní izolace“ byla poprvé použita v titulku deníku The Times 22. ledna 1896. Popularizoval George Goshen , tehdejší první lord admirality , ve svém projevu ze dne 26. ledna 1896: „ Stáli jsme zde sami v tom, čemu se říká izolace – naše skvělá izolace , jak to nazval jeden z našich koloniálních přátel “ [ 2] .

S využitím rozporů mezi evropskými státy se Velká Británie snažila rozšířit a posílit svůj mezinárodní vliv. Politika „brilantní izolace“ nezabránila Velké Británii v uzavírání dočasných dohod, které přispěly k realizaci jejích expanzivních cílů. S příchodem éry imperialismu, díky rychlému rozvoji ekonomiky a posilování vojenské síly ostatních mocností, se pozice Velké Británie stala zranitelnější, což se projevilo zejména během anglo-búrské války v roce 1899- 1902 . Prudké zhoršení vztahů s Německem a dalšími evropskými mocnostmi hrozilo Británii nucenou izolací. V roce 1902 uzavřela Velká Británie dlouhou alianci s Japonskem proti Rusku a v roce 1904  dohodu s Francií , což znamenalo konec politiky „brilantní izolace“.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Andrew Roberts, Salisbury: Viktoriánský titán (2000) str. 629.
  2. ↑ Angela Partington, Oxfordský slovník citací (4. vyd. 1992).

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie