Bobyšev, Dmitrij Vasilievič

Dmitrij Bobyšev
Datum narození 11. dubna 1936( 1936-04-11 ) (86 let)
Místo narození
Státní občanství  SSSR USA 
obsazení básník , překladatel, literární kritik
Jazyk děl ruština
Web Dmitrije Bobysheva
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Dmitrij Vasiljevič Bobyšev ( 11. dubna 1936 , Mariupol ) je ruský básník a překladatel, esejista, literární kritik. V roce 1979 emigroval ze SSSR . Od roku 1983  - občan USA .

Životopis

Dmitrij Bobyshev (vlastním jménem Meshcheryakov) se narodil 11. dubna 1936 v Mariupolu na Ukrajině . Otec, Vyacheslav Meshcheryakov, architekt. Jeho matka, Zinaida Ivanovna Pavlova (sestřenice G.S. Pavlova [1] ), chemička, žila v Leningradu a před narozením prvního dítěte odešla ke svým příbuzným, poté se vrátila do Leningradu. Od dětství žil v Leningradu . Na jaře 1941 ho dědeček odvezl do Mariupolu, kde našli válku. Podařilo se jim evakuovat do Tbilisi, kde Dmitrij žil až do roku 1944.

Během blokády Leningradu zůstali rodiče ve městě, Dmitrijův otec zemřel. V roce 1944 se jeho matka znovu provdala a Dmitrije adoptoval jeho nevlastní otec Vasilij Konstantinovič Bobyšev a dal mu své příjmení.

V roce 1959  absolvoval Leningradský technologický institut , pět let pracoval jako inženýr chemických zařízení ve VNIPIET , poté jako redaktor v televizi.

Poezii se věnuje od poloviny 50. let, aktivní účastník leningradského undergroundového literárního procesu 60. a 70. let. Publikováno v samizdatu (včetně časopisu Alexandra Ginzburga „Syntax“). Na počátku 60. let 20. století byl Bobyshev spolu s Josephem Brodským , Anatolym Naimanem , Evgeny Reinem součástí užšího okruhu Anny Achmatové . Zejména Bobyshev věnoval básník jednu ze svých básní („Pátá růže“).

V roce 1979 emigroval ze SSSR. Ve stejném roce v Paříži vyšla Bobyševova první kniha básní The Gaping. V současné době žije a pracuje v USA  - v Urbana - Champaign , Illinois . Profesor na University of Illinois, vyučuje ruský jazyk a literaturu. Od roku 1983  - občan USA

Autor deseti básnických knih, řady poetických překladů (současná americká poezie), ale i svazků memoárových próz „Jsem tady (lidský text)“ ( 2003 ), „Autoportrét ve tvářích (lidský text, kniha 2 )“ (2008) a „Jsem v Netyah“ (2014). Autor a sestavovatel sekce "Třetí vlna" ve "Slovníku ruských básníků v zahraničí" (Petrohrad, 1999). Člen redakčních rad časopisů Slovo/Word (New York) a Emigrant Lira (Belgie).

PÁTÁ RŮŽE Dm. B-woo Říkalo se ti Soleil¹ nebo Čaj A čím jiným byste mohl být? Ale stalo se to tak mimořádné Že na tebe nechci zapomenout. Zářil jsi strašidelným světlem, Připomíná rajskou zahradu Být Petrarcovým sonetem Mohl a nejlepší ze sonát. A ti ostatní - všichni čtyři Uschlý v hodině, zvadlý v noci, Dobře, zazářil jsi na tomto světě Aby mi záhadně pomohl. Budeš mou živoucí výčitkou A ten nejsladší sen ve skutečnosti... Ty zakázané, žádné, Ale Extra volat nebudu. A ponoříme své rty do tebe, A žehnej mému domu Byl jsi jako láska... Ale, nicméně, Tady vůbec nejde o lásku. _____ ¹ Soleil – slunce (fr.) Anna Achmatová

Kreativita

Bobyševova poezie konkuruje Brodského v tom, že má kořeny v jeden a půl století ruské básnické tradice, ale Bobyšev si vybírá radikálnější projevy této tradice: odickou nádheru 18. století a futuristické hledání soběstačných významů ve zvuku slovo. Tyto tendence jsou zesíleny v poodchodovém díle Bobyševa, když jim dává novou potravu nové skutečnosti, slovní zásobu a toponymii , které dosud nebyly testovány v ruských verších :

A - v Minehaha, a pak - v Kickapoo, do Pivooki, do Chatanoogy s Chuchou, na vole - ten, co podél brodu - cesta: Pohostím vás rasta bary (Z básně „Urban Life“, jejíž název přímo odkazuje na Derzhavinovu báseň „Eugene. Zvanskaya Life“.)

V Bobyševových básních mluvíme o obrodě Ruska k duchovnímu životu, o obrodě tradic ruského umění a o obnově kořenů, bez nichž je nevědomí národa. Nadčasovost. Je to ona duchovní propast, z níž linie básníka oslovují Stvořitele. Toto je poezie zlomu od duchovní smrti společnosti k oživení jejího sebeuvědomění.

A v hloubi bytí, kam jdeme toto nezbytné zvolání: "Člověče, zhyň!" Ať se ve mně chvěje démon Ale marnotratný syn si už prošel cestu, do otcovy černě modré!

Marnotratný syn je zdrcený národní duch, to jsou v tomto případě synonyma. Také obroda země je výsledkem obrody každého jednotlivce. Nikdy – od společnosti k člověku, pouze od člověka – ke společnosti. Oživení díla jednoho básníka, každého básníka (umělce, umělce...) je podmínkou a důvodem obrody národní kultury.

Z hlubin země vzduch, voda, stříbřit a modrat, ať ve mně dnes roste tep do ohnivých a duchovních hlubin.

V poetice je tato poloha vyjádřena tím, že básník nepřijímá „zatvrzelé“ myšlenky a slova. Všechno je v pohybu, nestálé, nepolapitelné, jako citlivé listoví olše, o kterém Bobyshev na začátku své kariéry napsal: „ale je v tom odcizení dokonalosti“. Toto odcizení, které nevyhnutelně přichází, když je něco hotové, hotové, zmrazené – to teď básník nemůže vystát. Mořská vlna se pro něj stává symbolem věčné proměnlivosti. Cyklus „Vlny“ je celý postaven na stejném principu: v každé básni cyklu je nějaký duchovní nebo materiální fenomén srovnáván s vlnou. Jednota cyklu spočívá v potvrzení správnosti jakéhokoli kolísání, nejistoty, což je mnohem přesnější než zamrzlé „odcizení dokonalosti“.

Kdo žije u vln, nevěděl jak je připoutanost věcí do rytmu? Jak hřídel začíná? Tady je spěch a rozpětí a selhání... Bude křtít a hned křtít. Kolikrát vzal plavce do těchto jemných a silných kleští!

Rytmus je základem podstaty, světa, vzorce pohybu. On je začátek. Mír je neexistence. Rytmus je charakteristický pro všechno, od běhu planet po akordy klavíru, od struktury buňky po strukturu jazyka, od zpěvu a modlitby po chod motoru, od vibrací elektronu po architektoniku. květiny. Symetrie je také rytmus. Mimo rytmus není žádný život, dokonce ani mrtvá hmota! Rytmus je zosobněním stvoření, prostoru v protikladu k chaosu, struktury v protikladu k entropii (což je duch neexistence).

Pořádek neodhalí dokonalost, Ale v zbožně rytmické práci žena, která nás porodí, se narodí...

Básník jako symbol rytmu vnáší do jedné vlny lásku, jako nejvyšší tvůrčí sílu člověka, samotnou kreativitu jako takovou - „ale jakou píseň budeš zpívat...“ V jejím jádru je vlnění, nestálé kmitání. , proměnlivost podle zákonů rytmu. A to, že někdy nevíme, co děláme, je přirozené.

Vlna nezná své hloubky - stará se o to, co je tence našlehané z půl slov, z půl půlek... Beauty ovály, sesuvy lavin tuny monolitu se otřásaly; Vlna za vlnou se skládá modlitba, kde je styl božský, význam je nepolapitelný.

Pochopení těchto vzorců je prvním krokem k pochopení podstaty života v propasti, do níž Rusko spadlo. A oživení začíná v malém. V potvrzení těchto pravd, v reflexi těchto procesů je filozofický smysl Bobyševovy poezie.

Citáty

Bobyševovy básně jsou o duchovních zážitcích, vizích a duchovních zkušenostech. Toto je poezie filozofických hledání a při hledání smyslu a krásy je vždy přítomno Božství v pozemském, v chápání hmotného světa, transcendentního světa.

— V. Kozák

Bobyshev je jedním z nejpozoruhodnějších básníků své generace.

Do literatury ho uvedla A. A. Akhmatova, která mu věnovala báseň „Pátá růže“.

Bobyševova poezie je metafyzická. I jeho nejstarší básně připomínají žalmy věnované „něžnému a impozantnímu“ Bohu. V nich hledá nebeské v pozemském a člověk pro něj není jen „látka plus božstvo“, ale také „chytrá, živá částice“

— Příručka ruské literatury. Editoval Victor Terrace. Ed. Yale University (USA), 1985.

Bobyshev je jedním z nejjasnějších básníků souhvězdí Leningradu; jeho přestěhování na Západ v roce 1979 předcházela v Paříži vydaná sbírka básní The Gaps. Od té doby je jeho nejpůsobivějším dílem Ruská Tercina (1977-1978), zahájená v Leningradu a dokončená v Milwaukee.

— J. S. Smith

Jeho básně se staly silnějšími, přesvědčivějšími, výrazněji se projevila jeho tvůrčí individualita. Přišla tvořivá zralost... Básníkovo tvůrčí hledání pokračuje. Nestojí na místě.

— Vadim Shefner [2]

Ocenění

Edice

Poznámky

  1. ↑ Dmitrij Bobyšev. Jsem tu. Lidský text. - M .: Vagrius, 2003. - S. 10. - ISBN 5-9560-0026-0 .
  2. ↑ Ruské terci a jiné básně. - Petrohrad: Světové slovo, 1992
  3. ↑ " Literaturnaya gazeta ": Pushkin je vždy s námi Archivní kopie z 16. července 2020 na Wayback Machine

Zdroje

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata