Skvělá didaktika

Skvělá didaktika

Titulní strana německého vydání z roku 1876
Autor Jan Amos Komenský
Původní jazyk česky a latinsky
Logo Wikisource Text ve Wikisource

" Velká didaktika " [1] ( lat.  Didactica magna ) je pedagogické dílo (traktát [2] ) českého humanistického učitele Jana Amose Komenského , napsané česky v letech 1627 až 1638 a poprvé vydané v přepracované podobě [3] v latinském jazyce v roce 1657 [4] .

Jde o jedno z prvních velkých pedagogických děl, v nichž jsou naznačeny didaktické zásady.

V díle, často nazývaném hlavním dílem Komenského [5] , se zabývá problematikou nejen výchovy , ale i výchovy (duševní, tělesné, estetické), školního studia, pedagogické psychologie , rodinné výchovy [2] .

Na „Velkou didaktiku“ se odvolává Johann Heinrich Pestalozzi , Hermann Litz , Celestine Frenet a mnoho dalších.

Obsah

Velká didaktika se skládá z 33 kapitol:

Troufáme si slíbit Velkou didaktiku, tedy univerzální umění naučit každého všechno. A navíc učit s jistým úspěchem; aby nemohlo následovat selhání; učit rychle, aby učitel ani žák neměli zátěž ani nudu, aby učení probíhalo spíše s největším potěšením pro obě strany; učit důkladně, ne povrchně, a tedy ne pro formu, ale posouvat studenty k opravdové vědě, dobrým mravům a hluboké zbožnosti. To vše konečně zjišťujeme a priori, t. j. ze samé skutečné, neměnné podstaty věcí, jakoby tím, že z živého zdroje vytékají nevyčerpatelné proudy; pak je spojíme v jednu velkou řeku a založíme nějaké univerzální umění vytváření univerzálních škol [6] .

Předpisy

Komenský vnáší do pedagogiky nové myšlenky, radikálně reviduje ty staré.

Velká didaktika formulovala senzacechtivé pedagogické zásady. Komenský vyzývá k obohacení vědomí dítěte, představení předmětů a jevů smyslově vnímaného světa.

Pojednání pojednává o potřebě dát poznatky o zákonitostech pedagogického procesu do služeb pedagogické praxe. Ten je navržen tak, aby poskytoval rychlý a důkladný výcvik, v jehož důsledku musí člověk získat znalosti a dovednosti, stát se schopným duchovního a mravního zdokonalování. Vzdělání tedy pro Komenského není samoúčelné. Zdůraznil, že je získáván také proto, aby „sděloval druhým“ vzdělání a stipendium [2] .

Komenský poměrně přesně formuluje oblasti, které je třeba studovat:

Komenský se zasazuje o vzdělání dětí obou pohlaví a všech tříd .

Úrovně studia

Pro každé věkové období určil Comenius příslušnou školu:

  • Mateřská škola (mateřská opatrovnictví v každé rodině). V mateřské škole (do 6 let) by se podle Komenského měly cvičit především vnější pocity. Hlavním úkolem 1. stupně školy je péče o zdraví a rozumový rozvoj dítěte. Od tří let je nutné začít s výukou předmětů jako je fyzika , astronomie , zeměpis , dějepis , ekonomie , politika , rétorika , poetika . Komenský zároveň vyvinul v této době originální metodu rozvoje řeči dítěte. Zvláštní význam byl kladen na období 5 a 6 let, kdy by měla začít mravní výchova.
  • Škola rodného jazyka (základní lidová škola ; vytvořená v každé obci, vesnici, městysu). V této fázi (od 6 do 12 let) je nutné procvičovat vnitřní smysly, sílu představivosti a paměti, rozvíjet ruku a jazyk prostřednictvím čtení, psaní, kreslení, zpívání, počítání, měření, vážení, memorování různých materiálů atd. Školení by mělo probíhat výhradně v jejich rodném jazyce.
  • Latinská škola nebo tělocvična (vzniklá v každém městě). Úkolem latinské školy je rozvíjet porozumění a úsudek o látce shromážděné smysly; to se děje pomocí dialektiky, gramatiky, rétoriky a dalších skutečných věd a umění. Vzdělávání v něm je v mnohém podobné tehdejšímu gymnaziálnímu vzdělávání: předmětový kurz pokrývá tradiční cyklus 7 svobodných umění.
  • Univerzita (akademie) (vytvořená v každém státě nebo velké provincii).
Didaktické zásady

V díle Kamenského lze rozlišit různé principy [7] [8] :

  • viditelnost;
  • důslednost a postupnost;
  • imitace;
  • cvičení a solidní asimilace znalostí;
  • jednota a kontinuita: „Přes všechny rozdíly v těchto školách chceme, aby nevyučovaly jinou látku, ale totéž, jen různými způsoby“;
  • vědomí a aktivita v učení;
  • přirozená konformita [9] , atd.
9 pravidel pro umění učit vědu
  1. Vše, co je třeba znát, je třeba naučit.
  2. Vše, co učíte, by mělo být studentům prezentováno jako věc, která skutečně existuje a přináší určitý užitek.
  3. Vše, co učíte, by mělo být vyučováno přímo, ne kruhovým způsobem.
  4. Vše, co učíte, musí být vyučováno tak, jak to je a děje se, tedy studiem kauzálních vztahů.
  5. Vše, co se má studovat, ať je nabídnuto nejprve obecně, a pak po částech.
  6. Za části věci by měly být považovány všechny, i méně významné, aniž by chyběla jediná, s přihlédnutím k pořadí, poloze a spojení, ve kterém jsou s ostatními částmi.
  7. Vše je třeba studovat postupně a v každém daném okamžiku se soustředit pouze na jednu věc.
  8. Každý předmět musí být zastaven, dokud není pochopen.
  9. Rozdíly mezi věcmi musí být dobře sděleny, aby bylo jasné pochopení všeho.
16 pravidel umění k rozvoji morálky
  1. Ctnosti by měli vštěpovat mládeži všichni bez výjimky.
  2. Především základní („kardinální“) ctnosti: moudrost, uměřenost, odvaha a spravedlnost.
  3. Moudrost by mladí muži měli čerpat z dobrého poučení a studovat skutečnou odlišnost věcí a jejich důstojnost.
  4. Nechte je učit se umírněnosti po celou dobu studia, zvykat si na dodržování střídmosti v jídle a pití, spánku a bdění, v práci a hře, v rozhovoru a tichu.
  5. Nechte je učit se odvaze tím, že překonávají sami sebe, omezují svou touhu po nadměrném běhání nebo hraní si venku nebo mimo vymezený čas, v omezování netrpělivosti, reptání, vzteku.
  6. Učí se spravedlnosti, aniž by kohokoli uráželi, dávají každému to své, vyhýbají se lžím a podvodům, projevují píli a zdvořilost.
  7. Typy odvahy zvláště potřebné pro mládež: ušlechtilá upřímnost a vytrvalost v práci.
  8. Vznešené upřímnosti se dosahuje častou komunikací s ušlechtilými lidmi a plněním nejrůznějších úkolů před jejich očima.
  9. Mladí muži získají pracovní návyk, pokud se neustále věnují nějaké vážné nebo zábavné činnosti.
  10. Zvláště je třeba vštípit dětem ctnost související se spravedlností – připravenost sloužit druhým a chuť to dělat.
  11. Rozvoj ctností musí začít od nejranějších let, než se neřest zmocní duše.
  12. Ctnosti se učí neustálým děláním toho, co je čestné!
  13. Nechť před námi neustále září příklady slušného života rodičů, zdravotních sester, učitelů a kamarádů.
  14. K příkladům však musí být přiloženy návody a pravidla života, aby se napodobování opravovalo, doplňovalo a posilovalo.
  15. Děti je třeba co nejpečlivěji hlídat před komunitou korupčníků, aby se od nich nenakazily.
  16. A protože jen stěží existuje způsob, jak být tak bystrý, aby k dětem nemohlo proniknout žádné zlo, je kázeň naprosto nezbytná k tomu, abychom čelili špatným mravům .

Poznámky

  1. ↑ Celý název - „Velká didaktika obsahující univerzální umění naučit každého všemu, aneb věrný a pečlivě promyšlený způsob, jak vytvořit takové školy ve všech komunitách, městech a vesnicích každého křesťanského státu, v nichž se všichni mladí jednoho pohlaví resp. druhý beze všeho, kdež jsi nebyl výjimkou, mohl se učit vědám, zdokonalovat se v mravech, být naplněn zbožností, a tak v letech mládí.
  2. ↑ 1 2 3 Dzhurinsky A. N. Dějiny pedagogiky: Proc. příspěvek na studenty. pedagogické univerzity. - M .: Humanit. vyd. středisko VLADOS, 2000. - 432 s.
  3. ↑ Dějiny pedagogiky a školství. Od vzniku výchovy v primitivní společnosti do konce 20. století: Učebnice pro pedagogické vzdělávací instituce Ed. A. I. Piskunová. - M., 2001.
  4. ↑ Chutorskoj Andrej Viktorovič. PROČ A JAK VZNIKLA DIDAKTIKA  // Národní školství. - 2020. - č. 5 (1482) .
  5. ↑ Dějiny pedagogiky a školství. Od vzniku výchovy v primitivní společnosti do konce 20. století: Učebnice pro pedagogické vzdělávací instituce / Ed. Akademik Ruské akademie vzdělávání A.I. Piskunov. — 2. vyd., opraveno. a doplňkové - M .: TC "Sphere", 2001. - 512 s.
  6. ↑ Comenius Ya.A. Didaktické zásady (úryvky z "Velké didaktiky"): S úvodní statí prof. A. A. KRASNOVSKOY. - M: Státní vzdělávací a pedagogické nakladatelství HAPKOMPPOCA RSFSR, 1940.
  7. ↑ Iokhvidov V. V., Veselova V. G. Historie pedagogické učební pomůcky. - Novosibirsk, 2015.
  8. ↑ Fokina A.M. ZÁSADY ŠKOLENÍ Ya.A. KOMENSKÝ  // Prioritní vědecké směry: od teorie k praxi. - 2016. - č. 27-1 .
  9. ↑ Goncharova E.V. Příroda jako faktor výchovy v pedagogických systémech minulosti. Učebnice pro studenty předškolních fakult pedagogických ústavů a ​​vysokých škol. Státní pedagogický institut Nižněvartovsk. - Nižněvartovsk, 2000. - S. 108.