Viatikum , vzácně a nesprávně beatikum ( lat. viaticum , od via - cesta, silnice) - peníze potřebné na cestu , případně cestovní příspěvek . U katolíků je to název svátosti , který se dává jako slova na rozloučenou k umírajícím [1] .
Na počátku 20. století se tak jmenoval cestovní příspěvek vydávaný členům odborového svazu kapitalistických zemí v případě hledání práce na úhradu cestovních nákladů. Jeho rozměry závisely na délce vzdálenosti. Za výhody byly považovány i obědy a nocleh na cestách. Vydáno odborovými svazy ve Francii , Anglii , Švýcarsku , Švédsku a dalších zemích [2] .
V SSSR existovaly podobné formy materiální podpory pracovní migrace až do konce 20. let 20. století až do odstranění nezaměstnanosti. V souvislosti se změnou zdroje financování cestovních výdajů pro uchazeče o zaměstnání se tento cizojazyčný termín sám přestal používat a předrevoluční viatikum, které bylo vydáváno z jakýchsi „zvláštních fondů“ bývalých odborů, bylo zrušeno. nahrazeny pojmy „ silniční asistence “ a poté zvedání . Jak napsala Velká sovětská encyklopedie v roce 1928 :
V odborech SSSR nejsou pro tento typ pomoci žádné zvláštní fondy; silniční asistence je vydávána z obecného fondu na pomoc nezaměstnaným
- Velká sovětská encyklopedie , 1. vyd., svazek 10 Maďarsko - Vilna, sloupek. 644.V těchto letech bylo vydávání silniční asistence v SSSR široce praktikováno ve Svazu železničářů [3] . TSB dodává, že v SSSR „kromě finanční pomoci dostává nezaměstnaná osoba, která se stěhuje z místa na místo při hledání práce, železnici zdarma. lístek“ [3] .
Na konci NEP , přechodem na nový ekonomický mechanismus, se odbory zbavují břemene náhrad cestovních výdajů, které plně přebírá a garantuje stát. Zejména Čl. 81 zákoníku práce Ruské federace do roku 2002 zaručoval pracovníkům a zaměstnancům vyslaným na služební cesty „diety ve výši nejméně 1/24 měsíčního výdělku na den; kromě toho jsou náklady spojené s pracovní cestou kompenzovány způsobem a ve výši stanovené lidovým komisariátem práce“ [4] . Kromě toho v souladu s čl. 82 zákoníku práce RSFSR
Při přeložení pracovníka nebo zaměstnance z příkazu správy instituce nebo podniku z jednoho místa na druhé spojené se změnou bydliště (článek 37) jsou mu hrazeny náklady na stěhování a je mu poskytnut denní příspěvek na čas stěhování a dalších šest dní ve výši nejméně 1/24 měsíčního výdělku za den; dále se mu poskytuje jednorázový příspěvek ve výši jeho měsíčního platu v místě dřívějšího výkonu služby a v případě, že se s ním přestěhují rodinní příslušníci, další jednorázový příspěvek ve výši nejméně 1/4 měsíční mzdy na každého člena rodiny [4] .